Skip to content
Home » Získání spravedlnosti – Abrahamův příklad

Získání spravedlnosti – Abrahamův příklad

  • by

Dříve jsme viděli, že Abraham získal spravedlnost pouhou vírou . Tato důležitá věta to vyjadřuje takto:

Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.

První Mojžíšova 15:6

Víra se netýká existence Boha

Abraham v historické časové ose

Zamyslete se nad tím, co znamená „věřit“. Mnoho lidí si myslí, že „věřit“ znamená věřit, že Bůh existuje . Myslíme si, že Bůh si jen přeje, abychom věřili, že existuje. Bible to ale říká jinak. Říká:

19 Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!

List Jakubův 2:19

Abraham a jeho žena Sarah.
Distant Shores Media/Sweet PublishingCC BY-SA 3.0 , přes Wikimedia Commons

Bible zde používá sarkasmus, aby řekla, že pouhá víra v Boží existenci z nás dělá stejně dobré jako ďábel. Je pravda, že Abraham věřil v Boží existenci, ale to není smyslem jeho spravedlnosti. Bůh Abrahamovi slíbil, že mu dá syna. Právě tomuto slibu se Abraham musel rozhodnout, zda věří, či nikoli. Musel se rozhodnout, i když mu bylo přes 80 let a jeho ženě přes 70. Věřil, že Bůh mu tento slib nějakým způsobem splní. Víra v tomto příběhu znamená důvěru . Abraham se rozhodl důvěřovat Bohu ohledně syna.

Když se Abraham rozhodl uvěřit tomuto zaslíbení o synovi, Bůh mu také dal – „připsal“ – spravedlnost . Nakonec Abraham získal jak splněné zaslíbení (syna, z něhož vzešel velký národ), tak i spravedlnost.

Spravedlnost – ne ze zásluh nebo úsilí

Abraham si spravedlnost „nezasloužil“. Bůh mu ji „ připsal “. Jaký je v tom rozdíl? Pokud si něco vyděláte, pracujete pro to – zasloužíte si to. Je to jako dostávat mzdu za práci, kterou děláte. Ale když je vám něco připsáno, je vám to dáno. Nezasloužíte si to ani si to nevyděláte, ale potřebujete to přijmout.

Myslíme si, že konání více dobrých než špatných věcí, konání dobrých skutků nebo plnění povinností nám umožňuje zasloužit si spravedlnost. Abraham tuto myšlenku vyvrací. Nesnažil se spravedlnost zasloužit. Jednoduše se rozhodl uvěřit zaslíbení, které mu bylo nabídnuto, a pak mu byla spravedlnost také dána.

Abrahamova víra: Vsadil na to svůj život

Rozhodnout se uvěřit v tento slib o synovi bylo jednoduché, ale nebylo to snadné. Když mu bylo poprvé slíbeno „velké národy“, bylo mu 75 let a opustil svou vlast a odcestoval do Kanaánu. Uplynulo téměř deset let a Abraham a Sára stále neměli dítě – natož národ!

„Proč nám Bůh už nedal syna, když to mohl udělat?“ ptal se asi. 

Abraham uvěřil slibu o synovi, protože důvěřoval Bohu. Učinil tak, i když nerozuměl všemu o slibu. Ani neměl odpovědi na všechny své otázky.

Víra v zaslíbení vyžadovala aktivní čekání. Celý jeho život byl přerušen životem ve stanech a čekáním na zaslíbení. Bylo by mnohem snazší se vymlouvat a vrátit se domů do Mezopotámie (dnešního Iráku). Jeho bratr a rodina tam stále žili. Život tam byl pohodlný.

Jeho důvěra v zaslíbení měla přednost před běžnými životními cíli – bezpečím, pohodlím a blahobytem. Mohl zaslíbení nevěřit, ale stále věřit v existenci Boha. Mohl se zaslíbení vzdát a přesto pokračovat v náboženských aktivitách a dobrých skutcích. Pak by sice udržel své náboženství, ale nebyla by mu „připsána“ spravedlnost.

Náš příklad

Zbytek Bible pojednává o Abrahamovi jako o příkladu pro nás. Abrahamova víra v Boží zaslíbení a připisování spravedlnosti je pro nás vzorem . Bible obsahuje i další zaslíbení, která Bůh dává nám všem. I my se musíme rozhodnout, zda jim budeme důvěřovat.

Zde je příklad takového slibu.

12 Ale těm, kteří ho přijali,
dal právo být Božími dětmi –
všem těm, kdo věří v jeho jméno.
13 Takoví nejsou narozeni z krve,
ani z vůle těla, ani z vůle muže,
ale z Boha.

Jan 1:12-13

Dnes víme, že se slib daný Abrahamovi naplnil. Je nepopiratelné, že židovský lid dnes existuje jako národ, který vzešel z Abrahama. Ale stejně jako Abraham i my dnes čelíme slibu, který se zdá nepravděpodobný a vyvolává určité otázky. Stejně jako Abraham se musíme rozhodnout, zda tomuto slibu důvěřujeme – nebo ne.

Kdo platí za Spravedlnost?

Abraham ukázal, že Bůh dává spravedlnost jako dar. Když dostanete dar, neplatíte za něj – jinak to není dar. Dárce daru je ten, kdo platí. Bůh, dárce spravedlnosti, bude muset za spravedlnost zaplatit. Jak to udělá? Uvidíme v našem dalším článku .

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *