Viděli jsme, že „Kristus“ je starozákonní titul . Podívejme se nyní na tuto otázku: byl Ježíš z Nazareta tím „Kristem“ předpovězeným ve Starém zákoně?
Z Davidovy linie
Žalm 132 ve Starém zákoně, napsaný 1000 let před Ježíšovým životem, obsahoval konkrétní proroctví. Říká se v něm:
10 Pro Davida, služebníka svého,
neodmítej svého pomazaného!“ [a]11 Hospodin Davidovi věrně přísahal
co nechce nikdy odvolat:
„Jeden z tvých vlastních potomků
dosedne po tobě na tvůj trůn.
12 Když tvoji synové mou smlouvu zachovají
a má svědectví, jimž je vyučím,
i jejich synové na věky věků
dosednou na tvůj trůn.“13 Hospodin si přece Sion zvolil,
oblíbil si jej za svůj příbytek:
14 „Zde je mé spočinutí na věčné věky,
zde budu přebývat, jak toužil jsem!
15 Štědře požehnám jeho zásoby,
jeho chudé chlebem nasytím,
16 jeho kněží obléknu spasením,
jeho věrní budou jásat radostí!
17 Zde nechám vyrůst roh Davidův,
o svíci svého pomazaného se postarám.
Žalmy 132:10-17
Dlouho před Ježíšem Žalmy předpovídaly, že Boží pomazaný (tj. „Kristus“) pochází z Davidova rodu. Proto evangelia ukazují Ježíše v Davidově rodokmenu. Chtějí, abychom viděli, že Ježíš toto proroctví naplňuje.
Nový zákon tímto začíná hned od svého prvního verše.
Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:
Matouš 1:1
Pocházel Ježíš skutečně z Davidovy linie?
Ale jak víme, že si rodokmeny nevymysleli jen proto, aby dosáhli „naplnění“? Sympatizovali s Ježíšem, a proto možná chtěli pravdu přehnaně zveličit.
Při snaze zjistit, co se skutečně stalo, je užitečné mít výpovědi nepřátelských svědků. Nepřátelský svědek byl přítomen, aby viděl fakta, ale nesouhlasí s celkovým přesvědčením. Takový svědek má tedy motiv vyvrátit výpověď, která by mohla být nepravdivá. Předpokládejme, že došlo k autonehodě mezi osobami A a B. Obě se navzájem obviňují z nehody – jsou tedy nepřátelskými svědky. Osoba A říká, že viděla osobu B, jak si těsně před nehodou píše textové zprávy, a osoba B to přiznává. Pak bychom mohli předpokládat, že tato část sporu je pravdivá, protože osoba B nemá co získat souhlasem s tímto bodem.
Stejně tak nám může pomoci zjistit, co se s Ježíšem skutečně stalo, když se podíváme na záznamy nepřátelských historických svědků. Novozákonní badatel Dr. FF Bruce studoval odkazy židovských rabínů na Ježíše v Talmudu a Mišně. Zaznamenal následující komentář o Ježíši:
Ulla řekl: Věřil bys, že by se pro něj (tj. Ježíše) tak horlivě hledala nějaká obhajoba? Byl to podvodník a Všemohoucí praví: „Neušetříš ho ani ho nebudeš skrývat.“ [Dt 13,9] S Ježíšem to bylo jiné, protože bylblízko královskému úřadu.“ str. 56
FF Bruce k tomuto rabínskému výroku činí tuto poznámku:
Vykreslení je takové, že se pro něj snažili najít obhajobu (je zde patrný omluvný tón vůči křesťanům). Proč by se ho snažili obhajovat takovými zločiny? Protože byl „blízko královskému úřadu“, tj. Davidovi. str. 57
Jinými slovy, nepřátelští židovští rabíni nezpochybňovali tvrzení pisatelů evangelií, že Ježíš pocházel z Davidova rodu. Nepřijali Ježíšovo tvrzení o „Kristovi“ a postavili se proti tvrzením evangelií o něm. Přesto však připouštěli, že Ježíš pocházel z královské rodiny Davidovy. Víme tedy, že si pisatelé evangelií to nevymysleli jen proto, aby dosáhli „naplnění“. Na tomto bodě se shodují i nepřátelští svědci.
Narodil se z panny?
Zůstává možnost, že Ježíš toto proroctví naplnil jednoduše „náhodou“. Byli tam i další z královské rodiny. Ale narodit se z panny! Není možné, aby se to stalo „náhodou“. Je to buď:
- Nedorozumění,
- Podvod, nebo
- Zázrak – žádná jiná možnost není.
Zpráva o Adamovi v knize Genesis naznačuje blížící se panenské narození . V Novém zákoně Lukáš a Matouš jasně uvádějí, že Marie počala Ježíše, když byla panna. Matouš také tvrdil, že se jednalo o naplnění proroctví z Izajáše (asi 750 př. n. l.), které znělo:
14 Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.
Izajáš 7:14 (a citováno v Matoušovi 1:23 jako splnění)
Možná se jednalo jen o nedorozumění. Původní hebrejské slovo הָעַלְמָ֗ה (vyslovuje se „ halma “), překládané jako „panna“, může také znamenat „mladá dívka“, tj. mladá svobodná žena. Možná je to vše, co Izajáš chtěl říct, kdysi dávno, v roce 750 př. n. l. Matouš a Lukáš, kteří měli náboženskou potřebu uctívat Ježíše, špatně pochopili Izajáše jako „panna“, když Izajáš ve skutečnosti myslel „mladá žena“. Připočtěte k tomu nešťastné těhotenství Marie před jejím svatbou a vyvinulo se z toho „božské naplnění“ v narození Ježíše.
Svědek Septuaginty
Mnoho lidí má podobná pokročilá vysvětlení. Toto nelze vyvrátit, protože je nemožné dokázat, zda někdo byl panna, či nikoli. Toto vysvětlení je však příliš zjednodušující. Židovští rabíni přeložili hebrejský Starý zákon do řečtiny kolem roku 250 př. n. l. Tento řecký překlad Starého zákona se nazýval Septuaginta . Takže dvě stě padesát let předtím, než žil Ježíš, židovští rabíni sepsali svůj výklad Izajáše 7:14. Jak tito židovští rabíni přeložili Izajáše 7:14 z hebrejštiny do řečtiny? Přeložili ho jako „mladá žena“ nebo „panna“? Zdá se, že mnoho lidí ví, že původní hebrejské slovo הָעַלְמָ֗ה může znamenat buď „mladá žena“, nebo „panna“. Jen málokdo však zmiňuje svědectví Septuaginty, která jej překládá jako παρθένος (vyslovuje se parthenos ), což konkrétně znamená „panna“.
Jinými slovy, přední židovští rabíni v roce 250 př. n. l., více než dvě stě let před Ježíšovým narozením, chápali hebrejské proroctví Izajáše jako „panna“. Panenské narození si nevymysleli ani pisatelé evangelií, ani první křesťané. Vzniklo v židovském myšlení dlouho před Ježíšovým příchodem.
Rabíni věděli, co znamená panna
Proč přední židovští rabíni v roce 250 př. n. l. učinili tak fantastický překlad prorokující o panně , která bude mít syna? Pokud si myslíte, že je to proto, že byli pověrčiví a nevědečtí, zamysleme se znovu. Lidé v té době byli zemědělci. Věděli, jak funguje chov. Stovky let před Septuagintou Abraham věděl, že po určitém věku přichází menopauza a poté je početí dětí nemožné . Ne, rabíni v roce 250 př. n. l. neznali moderní chemii a fyziku, ale chápali, jak se rozmnožují zvířata a lidé. Věděli by, že je nemožné mít panenský porod. Ale neustoupili a v Septuagintě to nepřeložili jako „mladá žena“. Ne, uvedli to černé na bílém, že panna bude mít syna.
Mariin kontext
Nyní se zamysleme nad naplněním tohoto příběhu. Nikdo nemůže dokázat, že Marie byla panna. Je však pozoruhodné, že se nacházela v jediném a velmi krátkém životním období, kdy to mohlo zůstat otevřenou otázkou. Byla to doba velkých rodin. Rodiny s deseti dětmi byly běžné. Vzhledem k tomu, jaká byla šance, že Ježíš bude nejstarším dítětem? Protože kdyby měl staršího bratra nebo sestru, pak bychom s jistotou věděli, že Marie nebyla panna. V dnešní době, kdy mají rodiny asi 2 děti, je to 50% šance, ale tehdy to byla blíže 1 ku 10. Šance byla 9 z 10, že „naplnění“ pannou by mělo být jednoduše zavrhnuto prostým faktem, že Ježíš měl staršího sourozence. Ale navzdory všemu to neudělal.
Nyní k tomu připočtěte pozoruhodné načasování Mariiných zasnoubení. Kdyby byla vdaná byť jen pár dní, panenské „naplnění“ by se dalo jednoduše odmítnout. Na druhou stranu, pokud by otěhotněla, aniž by byla zasnoubená, neměla by snoubence, který by se o ni staral. V dané kultuře by jako těhotná, ale svobodná žena musela zůstat sama – pokud by jí bylo dovoleno žít.
Právě tyto pozoruhodné a nepravděpodobné „náhody“, které znemožňují vyvrácení teorie panenského narození, mě zarážejí. Tyto náhody nejsou očekávané. Spíše ukazují smysl pro rovnováhu a načasování, jako by Mysl plánovala události s plánem a záměrem.
Svědek rabínských spisů
Pokud by Marie byla vdaná před Ježíšovým narozením nebo pokud by Ježíš měl starší sourozence, pak by na to jistě poukázali nepřátelsky naladění židovští svědci. Zdá se však, že se místo toho opět shodují s pisateli evangelií v tomto bodě. F. F. Bruce poznamenává, když vysvětluje, jak se rabínské spisy zmiňují o Ježíši.
V rabínské literatuře je Ježíš označován jakoJesus ben Panteranebo Ben Pandira. To by mohlo znamenat „syn pantera“. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se jedná o zkomoleninu slova parthenos, řeckého slova pro „pannu“, a vzniklo to z křesťanských odkazů na něj jako na syna panny (str. 57–58).
Dnes, v Ježíšově době, panuje nepřátelství vůči Ježíši a tvrzením evangelia. Tehdy, stejně jako dnes, existoval vůči němu značný odpor. Rozdíl je však v tom, že tehdy existovali také svědci a jako nepřátelští svědci nevyvrátili některé základní body, které by mohli rozhodně vyvrátit, pokud by tyto body byly vymyšlené nebo chybné.