Vánoce jsou považovány za hlavní globální svátek, který slaví národy po celém světě. Vánoční oslavy jsou plné hudby, jídla, dekorací a dárků – ačkoli přesný způsob oslav se liší národ od národa. Ve své historické podstatě však Vánoce oslavují narození chudého židovského chlapce, který se narodil před něco málo přes 2000 lety.
Jedinečná podstata Vánoc se stává ironickou, když si uvědomíme, že jediní lidé, kteří se vánočním oslavám vyhýbají, jsou Židé; právě ti lidé, z nichž se narodil tento židovský chlapec, kteří tuto tradici založili. Už jen tato intrika činí vánoční příběh hodným prozkoumání, což zde také uděláme.
Židovský příběh o narození: Lepší než Santa Claus
Téměř všechny postavy, které tvoří drama kolem narození tohoto chlapce, byly Židé. Jeden ze dvou historiků, kteří tento příběh zdokumentovali, byl také Žid.
Intriky, napětí a oslavy kolem narození tohoto židovského dítěte, zaznamenané židovským levitou, vykreslují pozdější vánoční doplňky jako Santa Claus, severní pól a elfové v Santově dílně v porovnání s tím bledě.
Levi, známý také jako Matouš, chtěl, abychom si byli jisti, že chlapeček, o kterém psal, byl Žid. Proto svou zprávu začal touto větou – první větou v jeho evangeliu i v Novém zákoně.
Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova:
Matouš 1:1
Nejenže byl synem Abrahama, jako všichni Židé, ale byl také potomkem slavného krále Davida! Jaké jiné téma by mohlo evokovat větší očekávání? Jistě ne Santa Claus.
Vyprávění o Ježíšově narození
Jaké byly okolnosti Ježíšova narození? Matouš nám to vypráví do pozoruhodných detailů.
18 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. 19 Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. 20 Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“
22 To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: 23 „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi.
24 Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl, a vzal si Marii za manželku. 25 Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna, jemuž dal jméno Ježíš.
Matouš 1:18-25
Narození z panny
Matouš nás rychle uvádí do hluboké kontroverze, protože nám s jistotou říká, že Marie byla panna, když porodila. Lukáš, další pisatel evangelia, poskytuje o této události další podrobnosti.
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ [a]
29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.
Lukáš 1:26-35
Rabínské židovské zdroje překvapivě odhalují svou víru v panenské narození . Téma panenské existence sahá až k Adamovi a Evě , jejíž zázračná povaha je předznamenána Izákovým narozením .
Lukášovy podrobnosti o Ježíšově narození
Lukáš pokračuje v událostech Ježíšova narození:
V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2 (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.) 3 Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.
4 I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5 aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 6 Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu 7 a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
Pastýři při Ježíšově narození
8 V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. 9 Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10 ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11 Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. 12 A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“
13 A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:
14 „Sláva na výsostech Bohu
a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“15 Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ 16 Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 17 Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, 18 a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19 Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. 20 A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.
Lukáš 2:1-20
Mudrci navštěvují Betlém
Návštěva mudrců je obvykle zahrnuta v příběhu o narození Ježíše. Matouš píše:
Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. [a] Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. 2 „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
3 Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. 4 Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš.
5 „V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:
6 ‚Ty však, Betléme v judské zemi,
nejsi z judských knížat vůbec nejmenší,
vždyť právě z tebe vzejde Panovník,
Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“7 Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. 8 Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“
Mudrci nacházejí malého Ježíška
9 Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10 Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. 11 Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
Matouš 2:1-11
Nežidovští mudrci přicházejí z dálky, aby se setkali s „králem Židů“. Mezitím je vládnoucí židovská elita v čele s Herodem Velikým „znepokojena“ zprávou o narození svého krále. To předznamenává vzorec, který přetrvává posledních 2000 let.
Ježíšův příchod židovským pohledem
Ježíšovo vánoční vyprávění o narození ve skutečnosti pokračuje v příběhu, který ho zobrazuje jako archetyp Žida, jenž požehná všem národům – včetně mě a tebe. Před dvěma tisíci lety, počínaje příběhem Abrahama (v roce 2000 př. n. l.), Bůh slíbil
3 Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“
Genesis 12:3
To Abrahama ve stáří přimělo na pouť do Zaslíbené země . Než se mu však narodil syn Izák, uplynulo mnoho let . Izákovo narození během Abrahamova stého roku bylo stejně zázračné jako Ježíšovo panenské narození. Ježíšovo narození zrcadlí Izákovo, aby zdůraznilo tento archetypální židovský charakter.
Znovu zopakováno skrze židovské proroky
Naděje na budoucí požehnání pro všechny národy nabrala o staletí později rozhodující směr, když Bůh skrze proroka Izajáše (700 př. n. l.) vyzval všechny národy, aby:
Poslouchejte mě, ostrovy,
daleké národy, slyšte mě:
Hospodin mě povolal už od narození,
pojmenoval mě už v lůně matčině.Izajáš 49:1
Bůh pak představil svého přicházejícího „služebníka“ jako Izrael , archetyp nebo ztělesnění židovského národa.
3 Řekl mi: „Jsi můj služebník,
Izraeli, v tobě se oslavím.“Izajáš 49:3
Aby toto požehnání přinesl všem národům (pohanům)
6 nuže, on praví:
Málo na tom, abys jako můj služebník
obnovil Jákobovy kmeny
a přivedl nazpět ty,
kdo z Izraele přežili.
Světlem národů proto činím tě,
aby má spása obsáhla celý svět.Izajáš 49:6
Ale zároveň by tento sluha zůstal podivně odporný svému vlastnímu národu.
7 Toto praví Hospodin,
vykupitel Izraele, jeho Svatý,
tomu, jímž lidé pohrdají a národy si ho oškliví,
služebníku vládnoucích:
Králové povstanou, až tě uvidí,
a velmoži se pokloní
kvůli Hospodinu, který je věrný,
Svatému izraelskému, jenž tě vyvolil.Izajáš 49:7
Vánoce odhalují dvojí naplnění tohoto „požehnání“, když národy po celém světě slaví Vánoce, zatímco Ježíšův vlastní lid ho neuznávají.
Navíc mnoho z nás v národech už nechápe význam Ježíše ani jeho poslání. Možná si ho připomínáme o Vánocích, ale jinak zůstává pouze kulturním pozůstatkem evropské předvědecké éry.
Zkoumání Ježíše skrze jeho židovskou optiku
Možná se část problému týká národů v křesťanstvu, které již nevnímají Ježíše z židovské perspektivy. Když Matouš a Lukáš začali vyprávět o jeho narození, čtyři evangelia pokračovala v tomto čistě židovském zobrazení Ježíše.
Evangelia tak navrhují odvážnou hypotézu, že Ježíš ztělesňuje celý izraelský národ. Z jejich pohledu je Ježíš archetypem, hlavním plánem, naplněním či završením Izraele.
Může však tato hypotéza najít podporu?
Jaký to pro nás má význam?
Zkoumání Ježíše skrze židovskou optiku činí jeho osobu a poslání živými, skutečnými a osobně relevantními, spíše než vybledlými a vzdálenými, jak se mnohým z nás zdá. Ježíš vyniká v kontextu Božího plánu. Můžeme se s ním tak setkávat způsobem, který ho činí velkým a živým, jakým byl pro své současníky – což nám umožňuje pochopit, co znamená jeho slíbené „požehnání“ a „světlo pro národy“.
Pokračujeme tedy v zkoumání Ježíše židovskou optikou. Probereme souvislost mezi jeho narozením a narozením prvního Izraelity – Izáka , což naznačuje Ježíšovu roli v jeho národě. Poté budeme pokračovat v jeho dětském útěku za přežitím, ilustrovaném v příběhu Anny Frankové , a dále rozvineme jeho roli v požehnání všem lidem.