Anna Franková je známá svým deníkem „Deník Anny Frankové“ , který si napsala, když se během druhé světové války skrývala před nacistickým režimem. Její útěk před pronásledováním začal roky předtím, než se se svou rodinou v Amsterdamu schovala za knihovnu. Narodila se v roce 1929 do židovské rodiny v Německu. Její otec, Otto Frank, se rozhodl, že bude nejlepší uprchnout ze země, když se v roce 1933 dostali k moci nacisté. Anna proto vyrůstala jako cizinka v Nizozemsku.
V roce 1940 však nacisté obsadili Nizozemsko, čímž se stalo i zdejším bezpečným územím. Když nacisté v roce 1942 nařídili Annině sestře, aby se hlásila v jejich pracovním táboře, rodina se začala skrývat. Zůstali schovaní za knihovnou, dokud nebyli v roce 1944 objeveni. Během tohoto období úkrytu si Anne psala deník. Bohužel všichni členové rodiny Frankových kromě Annina otce zemřeli v nacistických táborech. Její deník však zůstal skryt a otec ho po válce vydal.
Další židovští deníci o holocaustu
I další Židé si psali deníky, když byli pronásledováni a skrývali se před nacisty. Mějte na paměti, že následující příběhy jsou emocionálně znepokojivé.
- Etty Hillesumová (1914 – 1943) si vedla deník, v němž popisovala svůj nebezpečný život nizozemské Židovky pod nacistickou nadvládou. Zemřela v Osvětimi.
- Miriam Chaszczewacká (1924–1942) byla patnáctiletá židovská oběť holocaustu, která si v roce 1939 začala psát osobní deník o svém životě v radomském ghettu; skončil těsně před svou smrtí v roce 1942.
- Rutka Laskierová (1929–1943) byla polská židovská deníková spisovatelka, která zaznamenávala tři měsíce svého života během holocaustu v Polsku. Nacisté ji zavraždili v Osvětimi ve věku čtrnácti let.
- Věra Kohnová (1929 – 1942), mladá československá Židovka, si vedla deník o svých pocitech a událostech během nacistické okupace před deportací a vraždou v nacistických vyhlazovacích táborech.
Pronásledováni – historická židovská realita
Nutnost utíkat před pronásledovateli, kteří se snažili ublížit, se nezakládala jen na holocaustu, ale byla součástí židovské zkušenosti v průběhu dějin. Začalo to v nejranějších dobách národa, když Jákob uprchl před Ezauem, který mu vyhrožoval životem . Během následujících staletí byl útěk před pronásledovateli pro Jákobovy potomky neustálou realitou.
Ježíšovo dětství: Pronásledování a skrývaní se
V tomto ohledu nepřekvapuje, že v evangeliích musel Ježíš krátce po svém narození uprchnout do jiné země, stejně jako rodina Anny Frankové.
Matouš zaznamenává, jak mudrci z Východu navštívili Ježíše a způsobili zděšení Heroda Velikého.
12 Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy.
Matouš 2:12
Útěk do Egypta
13 A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“
14 Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, 15 kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“
16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let, podle času, na který se vyptal mudrců. 17 Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:
18 „V Rámě je slyšet křik –
naříkání a mnohé úpění.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“Matouš 2:13-18
Návrat do Nazareta
19 Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal Josefovi v Egyptě 20 a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“
21 Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. 22 Uslyšel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos, a tak se tam bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského kraje. 23 Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova proroků, že bude nazýván Nazaretský.
Matouš 2:19-23
Matouš zaznamenává, jak král Herodes, cítíc se ohrožen Ježíšem a rozzuřený, že ho mudrci přechytračili, zorganizoval zabití všech chlapečků v Betlémě. Doufal, že Ježíše zabije v krvavé lázni. Ježíšovi rodiče však uprchli uprostřed noci a žili v úkrytu v cizí zemi, stejně jako Anna Franková, aby unikli hrozbě smrti.
… Od Heroda Velikého
Herodes Veliký , brilantní, ale nemilosrdný judský král, vládl za římského císaře v letech 37–4 př. n. l. Herodův otec Antiper se chopil iniciativy, když Římané v roce 63 př. n. l. dobyli Jeruzalém, čímž si získal římskou přízeň a stal se vazalským králem nad Judeou. Herodes zdědil trůn po svém otci a chytře zvládl mnoho intrik, aby posílil svou pozici. Sponzoroval velkolepé stavební projekty, z nichž mnohé jsou dnes mezi ruinami velkých turistických atrakcí v Izraeli. Masada a Cesarea jsou příklady dvou oblíbených izraelských turistických atrakcí, které se dochovaly jako historické památky jeho stavební činnosti. Jeho nejgrandióznějším projektem však byla přestavba Druhého chrámu v Jeruzalémě. Postavil ho tak, aby konkuroval všem stavbám v celé Římské říši. Kdykoli se v Novém zákoně zmiňuje „chrám“, odkazuje se tím na tento chrám postavený Herodem.
Bukvoed, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons
Berthold Werner, Public domain, via Wikimedia Commons
Herod’s ruthlessness was well documented by the historian Josephus, included the murder of several of his wives anHerodovu bezohlednost dobře zdokumentoval historik Josephus Flavius , včetně vraždy několika jeho manželek a dětí, když měl podezření na jejich neloajalitu, a nikdy neváhal prolít krev svých poddaných. Ačkoli je tedy Matouš ze všech, kdo zaznamenali Herodovy zvěrstva, jediný, kdo zmiňuje jeho vraždu kojenců v Betlémě, tyto činy jsou z toho, co o něm víme, zcela v souladu.
Smělá hypotéza: Ježíš jako Izrael
Herodes Veliký byl Edomita, potomek Ezaua; bratr Jákoba/Izraele. Matouš tedy zaznamenává edomskou hrozbu Ježíšovu životu.
To Matoušovi otevírá dveře k odhalení, jak těmto událostem rozuměl. Dělá to tak, že stanoví rámec neboli optiku, kterou používá k pochopení Ježíše. Vidíme to v jeho krátkém citátu (podtrženém výše) proroka Ozeáše (700 př. n. l.). Celý Ozeášův citát zní:
Když byl Izrael ještě dítětem,
zamiloval jsem si jej;
tehdy jsem povolal
svého syna z Egypta.Ozeáš 11:1
Ozeáš napsal tuto větu, aby připomněl exodus mladého izraelského národa, který vyšel z Egypta pod Mojžíšovým vedením . Izrael si představoval jako Boží „dítě“ a „syna“, protože k exodu došlo na začátku dějin národa. Matouš však považuje za vhodné vztáhnout tento výrok na Ježíše, když i on vyšel z Egypta. Matouš tak předkládá odvážnou hypotézu, že Ježíš nějakým způsobem ztělesňuje celý izraelský národ. Z Matoušova pohledu je Ježíš archetypem, hlavním plánem, naplněním nebo završením Izraele. Ježíš tvoří vzor, který formuje zkušenosti izraelského národa.
Exponát podporující hypotézu
Matouš ukazuje Ježíšův návrat z Egypta v jeho mládí jako důkaz, protože to koreluje s národním exodem Izraele z Egypta v mládí jeho národnosti. A všudypřítomná židovská zkušenost v dějinách, kdy museli utíkat a skrývat se, ilustrovaná v příběhu Anny Frankové, se rovná Ježíšově zkušenosti s útěkem a skrýváním se.
Souvislost sahá hlouběji – zpět k úsvitu národa. Jákob, nazývaný také Izrael, se stal prvním z Abrahamova potomstva, které bylo nuceno uprchnout a skrývat se ( před svým bratrem Ezauem ). Ježíš musel uprchnout před Herodem Velikým, Edomitou neboli potomkem Ezaua. Stejně jako Izrael uprchl před Ezauem, musel jeho potomek uprchnout před potomkem Ezaua. Z pohledu, který nabízel Matouš, uprchli před Ezauem oba Izraelité .
Viděli jsme , že Ježíšovo zázračné narození je paralelní se zázračným narozením Izákovým . Jeho útěk Heroda je zde paralelní s Jákobovým útěkem před Ezauem a jeho návrat z Egypta do izraelské země je paralelní s exodem pod Mojžíšem do Zaslíbené země.
Posouzení Matoušova tvrzení
Napadá Matouš něco? Celý projekt známý jako Izrael začal Božím slibem Abrahamovi, že
Požehnám těm, kdo ti žehnají,
a toho, kdo ti zlořečí, prokleji.
Všechny rodiny země
dojdou požehnání v tobě.“První Mojžíšova 12:3
Protože to vám i mně nabízí Boží požehnání a protože Ježíš skutečně přišel skrze Abrahama, další zkoumání v tomto směru by mohlo být plodné. S tímto na paměti budeme pokračovat v procházení Ježíšova života a dále se podíváme na toho, kdo před ním připravil cestu – Jana Křtitele – optikou židovského revolucionáře Šimona Bar Kochby. Naše zkoumání zde uzavíráme .