Karel Marx (1818-1883) se narodil do rodiny židovských učenců. Jeho dědeček z otcovy strany sloužil jako rabín až do své smrti. Jeho matka pocházela z dlouhé linie rabínů, kteří původně vycházeli z talmudské koleje v Itálii. Marxův otec, ovlivněný Voltairem, však zajistil, aby Karl získal vzdělání ve škole, v níž dominoval liberální humanismus.
Karel Marx se v mládí stal vášnivým studentem filozofie. Později se však k filozofii začal chovat kriticky, protože, jak sám řekl,
Filozofové svět interpretovali pouze různými způsoby, jde o to ho změnit.
Karl Marx. Teze 11,Teze o Feuerbachovi1845
Marx se tedy vydal na cestu změny světa a učinil tak prostřednictvím svých spisů, z nichž nejznámější jsou „ Komunistický manifest “ a „ Kapitál “, přičemž poslední jmenovaný svazek vydal jeho kolega Fridrich Engels.
Tyto spisy sloužily jako ideologie komunistických revolucí, které se ve 20. století prohnaly světem a nastolily nový druh vlády.
Karl Marx – sekulární rabín prosazující Království člověka prostřednictvím revoluce
Ačkoli byl Marx protináboženský a zastával „vědecký“ postoj, projevoval největší náboženskou víru – prostě jen ne pro teistické náboženství. Marx vysvětloval lidské dějiny teoretizováním, že společenské třídy spolu ve všech společnostech bojují. Podle jeho názoru měla dělnická třída jeho doby (proletariát ) svrhnout buržoazii (bohatou třídu s penězi, která ovládala výrobní prostředky). Prosazoval násilnou revoluci a svržení buržoazie dělníky. Lenin a Trockij jako první realizovali jeho myšlenky, když vedli bolševickou revoluci v Rusku v roce 1917, která dala vzniknout Sovětskému svazu. Následovali ho další a učinili z Marxe jednoho z předních světoborců 20. století .
Možná si myslíte, že jelikož Marx tvrdil, že jeho teorie mají vědecký základ, musel důkladně studovat a stýkat se s dělníky své doby. Marx však nepoužíval vědeckou metodologii, ale spíše rabínskou. Nikdy nevkročil do továrny. Místo toho se zavíral v knihovnách, aby si četl o dělnících, stejně jako se rabíni zavírají kvůli studiu Talmudu. Při čtení jednoduše procházel a přijímal materiál, který by mu „dokázal“ to, čemu už věřil. Tímto způsobem projevoval horlivou náboženskou víru ve své myšlenky.
Marx vnímal dějiny jako nevyhnutelný impuls k pokroku skrze revoluci. Tento pokrok řídily stále aktivní společenské zákony. Jeho spisy se četly jako ateistická Tóra; jako náboženské dílo, které bylo kontrolováno nikoli bohem, ale inteligencí, která jeho spisy zvládla.
Lidské úsilí o spravedlivou společnost
Židé stáli v popředí lidstva v hledání dobré a spravedlivé politické správy. Karl Marx je toho prominentním příkladem, neboť patří k nejvlivnějším osobnostem 20. století .
Ježíš z Nazareta také učil o vytvoření spravedlivé a dobré společnosti. Ježíš však učil, že společnost šalomu (míru a hojnosti) přijde s „Božím královstvím“. Stejně jako Marx se považoval za vůdce při budování této nové společnosti. Nepropagoval však její příchod tím, že by se jako Marx uzavřel do ústraní od čtení a psaní. Spíše žil s těmi, které se snažil ovlivnit, a přímo je učil o Božím království. Pokračujeme ve zkoumání Ježíše z Nazareta, jak je zobrazen v evangeliích.
Ježíš a Boží království
Ježíš měl takovou autoritu, že nemoci a dokonce i příroda poslouchaly jeho příkazy. V Kázání na hoře také učil , jak by se občané Království měli navzájem milovat. Láska, nikoli revoluce, byla základem společnosti, kterou Ježíš předvídal. Vzpomeňte si na bídu, smrt, nespravedlnost a hrůzu, kterou dnes zažíváme, protože se tímto učením neřídíme.
Na rozdíl od Marxe Ježíš použil k vysvětlení postupu Království obraz slavnostní párty, nikoli třídního boje. Prostředkem k této párty nebyla revoluce jedné společenské třídy, která by se vnucovala jiné třídě. Místo toho by Jeho Království nastolily široce rozeslané pozvánky se svobodou přijetí nebo odmítnutí.
Podobenství o velké párty
Ježíš znázornil velkou oslavu, aby ilustroval, jak široké a dalekosáhlé je pozvání do Království. Reakce však nedopadly tak, jak bychom očekávali. Evangelium vypráví:
15 Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat v Božím království.“
16 Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho hostů. 17 V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ‚Pojďte, vše už je připraveno.‘ 18 Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat. První řekl: ‚Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv mě.‘ 19 Druhý řekl: ‚Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, omluv mě.‘ 20 Další řekl: ‚Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21 Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval. ‚Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chromé, zmrzačené a slepé.‘ 22 Sluha se vrátil se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán tehdy sluhovi poručil: ‚Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24 Říkám vám, že nikdo z původně pozvaných neokusí mou večeři!‘“
Lukáš 14:15-24
Velký zvrat: Pozvaní odpadci
Naše v tomto příběhu se mnohokrát obrátí vzhůru nohama. Zaprvé bychom se mohli domnívat, že Bůh do svého království (což je hostina v domě) nepozve mnoho lidí, protože nenajde mnoho hodných lidí.
To je špatně.
Pozvánka na hostinu je určena mnoha, mnoha lidem. Pán (v tomto příběhu Bůh) si přeje, aby hostina byla plná.
Ale dochází k nečekanému zvratu. Jen velmi málo hostů chce skutečně přijít. Místo toho si vymýšlejí výmluvy, aby se nemuseli zúčastnit! A pomyslete si, jak nerozumné jsou ty výmluvy. Kdo by si koupil voly, aniž by si je před koupí vyzkoušel? Kdo by si koupil pole, aniž by si ho nejdříve prohlédl? Ne, tyto výmluvy odhalovaly skutečné úmysly srdcí hostů – nezajímalo je Boží království, ale jiné zájmy.
Odmítnutí Přijmout
Zrovna když si pomyslíme, že Pána možná frustruje tak málo účastníků hostiny, nastane další zvrat. Nyní ti „nepravděpodobní“ lidé, ti, které všichni v našich myšlenkách odmítáme jako nehodné pozvání na velkou oslavu, ti, kteří jsou v „ulicích a uličkách“ a vzdálených „silnicích a venkovských cestách“, kteří jsou „chudí, mrzáci, slepí a chromí“ – ti, kterým se často vyhýbáme – ti dostanou pozvánky na hostinu. Pozvánky na tuto hostinu jdou mnohem dál a zahrnují více lidí, než bychom si vy a já mysleli, že je možné. Pán hostiny chce, aby tam lidé byli, a dokonce pozve i ty, které bychom sami do svého domu nepozvali.
A tito lidé přicházejí! Nemají žádné jiné konkurenční zájmy, které by rozptylovaly jejich lásku, a tak přicházejí na hostinu. Boží království je plné a Pánova vůle je naplněna!
Ježíš vyprávěl toto podobenství, aby nás přiměl k otázce: „Přijal bych pozvání do Božího království, kdybych ho dostal?“ Nebo by vás nějaký konkurenční zájem nebo láska donutili najít si výmluvu a pozvání odmítnout? Vy i já jsme na tuto hostinu Království pozváni, ale realita je taková, že většina z nás pozvání z nějakého důvodu odmítne. Nikdy bychom přímo neřekli „ne“, a tak si nabízíme výmluvy, abychom své odmítnutí skryli. Hluboko uvnitř máme jiné „lásky“, které jsou kořenem našeho odmítnutí. V tomto podobenství byla kořenem odmítnutí láska k jiným věcem. Ti, kteří byli pozváni jako první, milovali věci tohoto světa (představované „polem“, „voly“ a „manželstvím“) více než Boží království.
Podobenství o neospravedlněném knězi
Někteří z nás milují věci na tomto světě více než Boží království, a proto toto pozvání odmítnou. Jiní milují nebo důvěřují našim vlastním spravedlivým zásluhám. Ježíš o tom učil i v jiném příběhu, přičemž jako příklad použil náboženského vůdce:
.jpg){kind=link}
9 Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství: 10 „Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11 Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. 12 Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘
13 Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ 14 Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Lukáš 18:9-14
Zakazujeme si vlastní vstup
Zde se zdálo, že farizeus (náboženský učitel jako kněz) je dokonalý ve svém náboženském úsilí a zásluhách. Jeho půst a dávání almužny byly ještě více, než bylo nutné. Vkládal však důvěru ve svou vlastní spravedlnost. To však Abraham neprojevoval tak dávno, když obdržel spravedlnost pouhou pokornou důvěrou v Boží zaslíbení . Ve skutečnosti výběrčí daní (v té době nemorální povolání) pokorně požádal o milost. V důvěře, že se mu milost dostala, odešel domů „ospravedlněn“ – v pořádku před Bohem – zatímco farizeus (kněz), o kterém předpokládáme, že je „v pořádku před Bohem“, má stále své hříchy započítávány proti sobě.
Ježíš se nás tedy ptá, zda skutečně toužíme po Božím království, nebo zda je to jen jeden z mnoha dalších zájmů. Ptá se nás také, v co důvěřujeme – v naše zásluhy, nebo v Boží milosrdenství.
Internet Archive Book Images , PD-US-expired , přes Wikimedia Commons
_(14763113402).jpg){kind=link}
Ideální komunistický stát
Marxistická doktrína učila, že třídní revoluce přinese to nejlepší z lidské společnosti. Ježíš učil, že Boží království bude postupovat pouhým přijetím jeho pozvání. Historické anály po celém světě dokumentují nepopsatelné hrůzy a vraždy, které marxismus rozpoutal ve světě. Porovnejte to se společností, kterou bezprostřední následovníci Ježíše založili hned po jeho odchodu.
44 Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. 45 Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. 46 Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. 47 Chválili Boha a všem lidem byli příjemní. Pán k nim pak denně přidával další zachráněné.
Skutky apoštolské 2:44-47
Tito lidé žili podle hesla, které Marx zastával
Od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb
Karl Marx, 1875, Kritika gothajského programu
Tito lidé vytvořili společnost, o které Marx snil, ale které Marxovi následovníci nedokázali dosáhnout navzdory nesčetným pokusům.
Proč?
Marx neviděl, jaký druh revoluce je potřebný k vytvoření rovnostářské společnosti. Stejně tak jsme v nebezpečí, že nevidíme potřebnou revoluci. Tato revoluce se neprojevila na úrovni jedné třídy lidí proti druhé, jak učil Marx, ale spíše v psychice každého jednotlivého člověka, který uvažoval o svém pozvání do Božího království. To jasně vidíme, když porovnáme to, co Ježíš učil o psychice, s jiným velkým židovským myšlením o lidské psychice – Sigmundem Freudem .