Ježíšovo poslání při vzkříšení Lazara

Stan Lee (1922-2018) se stal světově proslulým díky superhrdinům Marvel Comics, které vytvořil. Narodil se a vyrůstal v židovské domácnosti na Manhattanu a v mládí byl ovlivněn akčními hrdiny své doby. Stan Lee spolupracoval s dalšími židovskými talenty Jackem Kirbym (1917-1994) a Joem Simonem (1913-2011). Tito tři muži vytvořili většinu postav superhrdinů. Ty, jejichž hrdinské činy, síla a kostýmy si tak snadno vybavíme z následných filmových trháků. Spiderman, X-Men, Avengers, Thor, Captain America, Věční, Fantastická čtyřka, Iron Man, Hulk, Ant-Man, Black Panther, Dr. Strange a Black Widow: všichni vznikli z myslí a skic těchto tří brilantních komiksových kreslířů.

Všichni jsme viděli tyto filmy od Marvel Studia. Všichni tito superhrdinové mají zvláštní schopnosti a konfrontují padouchy, kteří také disponují zvláštními schopnostmi, což vede k velkolepým a živým konfliktům. Superhrdina díky vytrvalosti, síle, dovednostem, štěstí a týmové práci najde způsob, jak padoucha porazit. A nejčastěji při tom zachrání Zemi a její obyvatele. Stručně řečeno, ve vesmíru Marvelu, který vytvořili Stan Lee, Jack Kirby a Joe Simon, má superhrdina misi, kterou musí splnit, nepřítele, kterého musí porazit, a lidi, které musí zachránit.

Dívali jsme se na Ježíšovu osobu  jeho židovskou optikou . Snažili jsme se ho pochopit v kontextu přínosů, které Židé poskytli světu. Mnozí si to možná neuvědomují, ale řada marvelovských superhrdinů, které si dnes užíváme, je dalším přínosem, který Židé poskytli lidstvu. Jejich superhrdinská témata misí a padouchů tak přirozeně rezonují s naším lidským duchem. Zároveň to vyvolává otázky ohledně poslání této skutečné židovské osoby Ježíše.

Jaké bylo Ježíšovo poslání? Jakého padoucha přišel porazit?

Ježíš učil , uzdravoval a konal mnoho zázraků . Tato otázka však stále zůstávala v myslích jeho učedníků, následovníků a dokonce i jeho nepřátel.

Proč vlastně přišel? 

Mnoho předchozích proroků, včetně Mojžíše, také konalo mocné zázraky . Mojžíš už dal zákon a sám Ježíš řekl, že „nepřišel zákon zrušit“ . Jaké tedy bylo jeho poslání?

Vidíme to v tom, jak pomáhá svému příteli Lazarovi. To, co udělal, má význam pro tebe i pro mě, kteří žijeme dnes.

Ježíš a Lazar

JeJežíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Jeho učedníci očekávali, že svého přítele uzdraví, stejně jako uzdravil mnoho dalších . Ježíš však svého přítele záměrně neuzdravil, aby bylo možné pochopit jeho širší poslání. Evangelium to zaznamenává takto:

Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, onemocněl. ² To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu nohy svými vlasy; ^[a] její bratr Lazar byl nemocný. ³ Sestry vzkázaly Ježíšovi: „Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“

⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“ ⁵ Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara. ⁶ Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

⁷ Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“

⁸ „Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty tam chceš jít znovu?“

⁹ Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. ¹⁰ Kdo ale chodí v noci, klopýtá, protože nemá světlo.“ ¹¹ A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Půjdu ho probudit.“

¹² „Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci. ¹³ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.

¹⁴ Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel. ¹⁵ A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

¹⁶ Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také, ať zemřeme s ním.“

Jan 11:1-16

Ježíš utěšuje sestry Lazara

¹⁷ Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu. ¹⁸ Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů, ^{[a] 19} a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve smutku nad jejich bratrem. ²⁰ Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.

²¹ „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. ²² „I teď ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“

²³ „Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.

²⁴ „Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.

²⁵ „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. ²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“

²⁷ „Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn, který má přijít na svět.“

²⁸ A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu a volá tě.“ ²⁹ Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. ³⁰ (Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.) ³¹ Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“

³² Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“

³³ Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen ³⁴ se zeptal: „Kam jste ho položili?“

„Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.

³⁵ Ježíš se rozplakal.

³⁶ „Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé. ³⁷ Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“

Jan 11:17-37

Ježíš vzkřísí Lazara z mrtvých

³⁸ V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená kamenem. ³⁹ „Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš.

„Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě čtvrtý den!“

⁴⁰ „Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí Ježíš.

⁴¹ Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. ⁴² Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“

⁴³ Jakmile to dořekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ ⁴⁴ A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou.

„Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.

Jan 11:38-44

Tváří v tvář smrti

Sestry doufaly, že Ježíš přijde brzy a uzdraví jejich bratra. Ježíš však svou cestu schválně zdržel, takže nechal Lazara zemřít, a nikdo nemohl pochopit proč. Tato zpráva nám však umožňuje nahlédnout do jeho srdce a čteme, že se hněval. 

Na koho se hněval? Na sestry? Na zástup? Na učedníky? Na Lazara? 

Ne, hněval se na samotnou smrt. Toto je také jeden z pouhých dvou případů, kdy je zaznamenáno, že Ježíš plakal. Proč plakal? Protože viděl svého přítele drženého smrtí. Smrt v něm vyvolala hněv i zármutek.

Smrt – největší padouch

Uzdravování lidí z nemocí , ať už je to dobré, pouze oddaluje jejich smrt. Ať už jsou uzdraveni, nebo ne, smrt si nakonec vezme každého, ať už dobrého, nebo zlého, muže, nebo ženu, starého, nebo mladého, věřícího, nebo ne. To platí už od Adama , který se stal smrtelným kvůli své neposlušnosti. Všichni jeho potomci , včetně tebe i mě, jsou rukojmími nepřítele – Smrti. 

Proti smrti cítíme, že neexistuje žádná odpověď, žádná naděje. Když je někdo jen nemocný, naděje zůstává, a proto měly sestry Lazara naději v uzdravení. Ale se smrtí necítily žádnou naději. To platí i pro nás. V nemocnici je nějaká naděje, ale na pohřbu žádná není. Smrt je naším posledním nepřítelem. Tohoto nepřítele Ježíš přišel porazit za nás. Proto sestrám prohlásil:

²⁵ „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.

Jan 11:25

Ježíš přišel zničit smrt a dát život všem, kdo si ho přejí. Svou autoritu pro toto poslání ukázal tím, že veřejně vzkřísil Lazara z mrtvých. Nabízí, že udělá totéž pro všechny ostatní, kteří by si přáli život místo smrti.

Větší než superhrdinové

Jen si to představte! Ježíš bojoval s protivníkem, proti kterému si ani Stan Lee se svou brilantní a rozsáhlou fantazií nedokázal představit, že by proti němu postavil své superhrdiny. Řada z nich, navzdory svým schopnostem, podlehla smrti. Odin, Iron Man, Kapitán Amerika a někteří z Věčných byli padouchy nejen poraženi, ale také drženi v zajetí.

Ježíšova troufalost, jak ji prezentují evangelia, spočívá v tomto: Bez jakékoli zvláštní síly, hbitosti, technologie nebo exotických zbraní ho pisatelé evangelií zobrazují, jak klidně čelí smrti, pouhým proslovem.

To, že se Stan Lee nepokusil o nějaký podobný superhrdinský plán, ukazuje, že evangelium nevzniklo z lidské vynalézavosti. Ani ti nejnápaditější z nás si nedokážou představit úspěšnou konfrontaci s tímto nepřítelem. Smrt vládne i nad superhrdiny Marvelovského vesmíru. Zdálo by se tedy nepravděpodobné, že by si autoři evangelií, bez příležitostí rozvíjet svou fantazii, jako to máme my a Stan Lee, byli schopni vykouzlit takový čin jen ve své mysli.

Reakce na Ježíše

Ačkoli je smrt naším posledním nepřítelem, mnozí z nás zápasí s menšími „nepřáteli“. Ti pocházejí z problémů (politických, náboženských, etnických atd.), které se dějí kolem nás. To platilo i v Ježíšově době. Z jejich reakcí můžeme vidět, jaké byly jejich hlavní obavy. Evangelium zaznamenává různé reakce.

⁴⁵ Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy uvěřili. ⁴⁶ Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.

⁴⁷ Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk dělá spoustu zázraků! ⁴⁸ Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“

⁴⁹ Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte! ⁵⁰ Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“ ⁵¹ (To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ. ⁵² A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.)

⁵³ Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí. ⁵⁴ Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval s učedníky.

⁵⁵ Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. ⁵⁶ Hledali tam Ježíše, a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?“ ⁵⁷ Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Jan 11:45-57

Drama se stále vyostřuje

Napětí tedy rostlo. Ježíš prohlásil, že je „život“ a „vzkříšení“ a že porazí samotnou smrt. Vůdci reagovali plánem, že ho zabijí. Mnozí z lidí mu uvěřili, ale mnozí jiní nevěděli, čemu věřit. 

Měli bychom se sami sebe zeptat, co bychom zvolili, kdybychom byli svědky vzkříšení Lazara. Byli bychom jako farizeové, soustředili bychom se na něco jiného a promeškali bychom nabídku života ze smrti? Nebo bychom „uvěřili“ a vložili bychom naději do jeho nabídky vzkříšení? I když bychom tomu všemu nerozuměli? Různé reakce, které evangelium zaznamenává tehdy, jsou stejnými reakcemi na jeho nabídku, které dáváme dnes.

Tyto kontroverze se stupňovaly s blížícím se Pesachem – tím samým svátkem, který Mojžíš zavedl o 1500 let dříve.   Ježíšův příběh pokračuje tím, že ukazuje, jak způsobem prodchnutým nepřekonatelným dramatem posunul toto setkání se Smrtí o velký krok dál. Tento krok se týká vás, mě a moci Smrti nad námi.

Udělal to v posledním týdnu svého života bizarními činy, nad kterými by se otřásla hlava i samotnému Dr. Strangeovi. Na poslední týden jeho života se díváme den po dni a dozvídáme se pozoruhodné načasování jeho vstupu do Jeruzaléma .