Jews celebrate several festivals that come from events unique to their history. One of their more well-known festivŽidé slaví několik svátků, které vycházejí z událostí jedinečných pro jejich historii. Jedním z jejich známějších svátků je Pesach . Židé slaví tento svátek na památku svého vysvobození z egyptského otroctví asi před 3500 lety. Pesach, jak je zaznamenáno v knize Exodus , vyvrcholil deseti ranami, které postihly faraona a Egypt. O Pesachu Mojžíš nařídil každé izraelské rodině, aby zabila beránka a natřela jeho krví zárubně dveří svého domu. Smrt pak jejich dům minula . Domy bez krve na zárubních však měly zaznamenat smrt nejstaršího syna.
První Pesach se konal v židovském kalendáři v konkrétní den – 14. nisanu. Bůh skrze Mojžíše nařídil Židům, aby tento svátek slavili každý rok 14. nisanu. Nyní, jako součást své kultury, Židé nadále slaví Pesach každého 14. nisanu. Vzhledem k tomu, že starověký židovský kalendář je lunisolární , 14. nisan se v moderním kalendáři posouvá a připadá někdy na březen – duben.
Ježíš o Pesachu
Dívali jsme se na Ježíše jeho židovskou optikou a procházeli jsme každým dnem jeho pašijového týdne. Šestý den toho týdne, pátek, byl 14. nisan – židovský Pesach. Krátké shrnutí, než se budeme věnovat událostem onoho pátku.
Když Ježíš v neděli, prvního dne onoho týdne, vstoupil do Jeruzaléma, stál na vrcholu hory Moria, kde o 2000 let dříve Abraham prorokoval, že tam bude „přinesena“ (budoucí čas) velká oběť . Po svém vstupu Ježíš prohlásil:
31 Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
Jan 12:31
„Svět“ se bude točit kolem boje, který se má odehrát na oné hoře, mezi ním a Satanem, „knížetem tohoto světa“, který pátého dne vstoupil do Jidáše, aby udeřil Krista .
Poslední večeře
Friday, Day 6 of Passion week began with Jesus sharing his last supper with his disciples. We reckon this was on TPátek, 6. den pašijového týdne, začal Ježíšovou poslední večeří se svými učedníky. Předpokládáme, že to bylo ve čtvrtek večer. Ale protože židovský den začínal západem slunce, jejich pátek začínal v den, který bychom považovali za čtvrteční večer. Zde je část Ježíšova proslovu při této večeři.
27 Potom vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28 toto je má krev nové smlouvy, [a] která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.
Matouš 26:27-28
Pak na příkladu a učením vysvětlil, jak se navzájem milovat, a mluvil o velké Boží lásce k nám. To vše je zde zaznamenáno z evangelia. Poté se modlil za všechny své následovníky ( čtěte zde ).
V Getsemanské zahradě
Pak zahájil celonoční bdění v Getsemenské zahradě, nedaleko Jeruzaléma.
Heinrich Hofmann , PD-US-expired , přes Wikimedia Commons
36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ 37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. 38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
40 Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi. 41 „Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
42 Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“
43 A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. 44 Nechal je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
45 Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 46 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
Matouš 26:36-46
Učedníci nemohli zůstat vzhůru a bdění právě začalo! Evangelium pak popisuje, jak ho Jidáš zradil.
Zatčení v zahradě
2 To místo však znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3 Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4 Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?”
5 „Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). 6 Jakmile jim Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.
7 „Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.
„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.
8 „Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě, nechte ostatní odejít.“ 9 (To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.“) [a]
10 Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11 „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
12 Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. 13 Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.
Jan 18:2-13
Ježíš odešel do zahrady modlit se. Tam Jidáš přivedl vojáky, aby ho zatkli. Pokud by nám hrozilo zatčení, mohli bychom se pokusit bojovat, utéct nebo se schovat. Ježíš ale nic z toho neudělal. Přiznal, že je to on, koho hledali. Jeho jasné vyznání („Já jsem on“) vojáky vyděsilo, a tak jeho učedníci utekli. Ježíš se nechal zatknout a oni ho odvedli k výslechu.
První výslech
Evangelium zaznamenává, jak ho vyslýchali:
19 Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. 21 Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22 Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“
23 „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“
24 Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
Jan 18:19-24
Poslali tedy Ježíše k veleknězi k druhému výslechu.
Druhý výslech
There they interrogated him in front of all the leaders. The Gospel also recorded this secondTam ho vyslýchali před všemi vůdci. Evangelium také zaznamenává tento druhý výslech:
53 Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně.
55 Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala.
60 Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“
61 On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“
62 „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“ [a]
63 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“
A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65 Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.
Marek 14:53-65
Ježíš se v této výměně nazývá „Synem člověka“. Toto je titul plný prorockého významu, který zde prozkoumáme .
Židovští vůdci však Ježíše odsoudili k smrti. Protože jim však vládli Římané, popravu mohl schválit pouze římský místodržitel. Proto Ježíše odvedli k římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi.
Ježíš vyslýchán římským guvernérem
11 Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.
12 Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. 13 „Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. 14 Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
15 Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. 16 Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. [a] 17 Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18 (Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)
19 Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“
20 Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby nechali zemřít.
21 Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“
„Barabáše!“ zvolali.
22 „A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.
„Ukřižovat!“ zvolali všichni.
23 „Co udělal zlého?“ ptal se dál.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“
24 Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“
25 A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“
26 Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.
Matouš 27:11-26
Ukřižování, smrt a pohřeb Ježíše
Evangelium poté zaznamenává podrobnosti Ježíšova ukřižování.
27 Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá posádka. 28 Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. 29 Upletli trnovou korunu, nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ 30 Plivali na něj a vzali tu hůl a bili ho do hlavy. 31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.
Matouš 27:27-31
Ukřižování Ježíše
podle Petera Paula Rubense , FAL, přes Wikimedia Commons
21 Jistý Šimon Kyrénský (otec Alexandra a Rufa) se právě vracel z pole, a když procházel kolem, přinutili ho nést mu kříž. 22 Tak Ježíše přivedli na místo zvané Golgota (což v překladu znamená Lebka). 23 Podávali mu víno s myrhou, ale on odmítl. 24 Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme.
25 Ukřižovali ho v devět hodin ráno. 26 Na nápisu s jeho proviněním stálo:
ŽIDOVSKÝ KRÁL.
27 [28] Spolu s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. [a] 29 Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, 30 zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“
31 Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! 32 Ať ten Mesiáš, ten král Izraele, teď sleze z kříže, ať to uvidíme a uvěříme.“ A hanobili ho i ti, kdo byli ukřižováni s ním.
Marek 15:21-27,29-32
Ježíšova smrt
33 V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne. 34 Ve tři hodiny Ježíš hlasitě vykřikl: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ což v překladu znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ [a]
35 Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Podívejte, volá Eliáše!“ 36 Někdo pak odběhl, naplnil houbu octem, nabodl na prut a dával mu napít se slovy: „Nechte ho. Uvidíme, jestli přijde Eliáš, aby ho dal dolů!“
37 Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.
38 Chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů. 39 Když setník, který stál proti němu, uviděl, jak dodýchal, [b] řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“
Marek 15:33-39
„Probodnutý“ v boku
Janovo evangelium zaznamenává fascinující detail ukřižování. Uvádí:
31 Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů. 32 A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33 Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu nohy. 34 Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda. 35 Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že říká pravdu, abyste vy uvěřili.
Jan 19:31-35
Jan viděl, jak římští vojáci probodli Ježíšův bok kopím. Vytekla krev a voda, což naznačovalo, že zemřel na selhání srdce.
Ježíšův pohřeb
Evangelium zaznamenává poslední událost onoho dne – jeho pohřeb.
57 V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také stal Ježíšovým učedníkem. 58 Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu nechal tělo vydat. 59 Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna 60 a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil velkým kamenem a odešel. 61 Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta druhá Marie.
Matouš 27:57-61
6. den – Velký pátek
Každý den v židovském kalendáři začínal západem slunce. Šestý den tedy začal tím, že Ježíš sdílel svou poslední večeři se svými učedníky. Do konce tohoto dne byl zatčen, mnohokrát v noci souzen, ukřižován, probodnut kopím a pohřben. Tento den byl poznamenán bolestí, zármutkem, ponížením a smrtí, a proto si ho lidé připomínají se slavnostní kontemplací. Tento den se však nazývá „Velký pátek“. Ale jak může být den zrady, mučení a smrti někdy nazván „dobrým“? Nápovědu nacházíme v Žalmu 22 , napsaném 1000 let před Ježíšem.
Proč Velký pátek a ne „Špatný pátek“?
Ježíšovo vypití „kalicha“, který mu dal jeho Otec, zachránilo svět. Připadlo to na 14. nisan, stejný den jako Pesach , kdy obětovaní beránci před 1500 lety zachránili lidi před smrtí. Je to tentýž den, kdy si Židé připomínali své vysvobození ze smrti. Načasování Ježíšova ukřižování bylo sladěno s židovským Pesachem. Proto se Pesach koná velmi blízko Velkého pátku, přičemž rozdíl je vysvětlen v poznámce pod čarou níže [i].
Znamení na hoře Moria o Pesachu
Místo jeho ukřižování bylo na hoře Moria, hned za branami Jeruzaléma. Toto místo bylo před 2000 lety, kde beránek nahradil Izáka, když ho Abraham obětoval Bohu . Ježíšovo ukřižování se datem jasně shoduje s obětovanými beránky o Pesachu a místem s beránkem obětovaným za Izáka. To je znamení, že Ježíšovo ukřižování tvoří střed Božího plánu. Věřit tomu není bezduchá víra, ale jednoduše to umožňuje těmto historickým faktům promluvit o svém významu. Graf pro pátek, 6. den pašijového týdne, ukazuje tuto koordinaci v průběhu staletí.
Zprávy o lidech končí jejich smrtí, ale ne o Ježíši. Poté přišel Sabat – 7. den .
[i] Ježíš byl ukřižován na Pesach, 14. nisanu židovského lunisolárního kalendáře. Standardním mezinárodně používaným kalendářem je však gregoriánský kalendář s 365,24 dny v roce. Proto ve 3. století n. l. církevní úředníci vymysleli jiný způsob výpočtu Velkého pátku a Velikonoc pro tento kalendář. Velikonoční neděle byla stanovena na první neděli po prvním úplňku následujícím po rovnodennosti 21. března. Protože židovské měsíce jsou lunární, 14. nisan vždy připadne na úplňek. Díky revidované metodě výpočtu data Velikonoc jsou svátky Pesach a Velikonoce obvykle blízko sebe. Obvykle však nepřipadají na stejný den.