In our modern, educated day, we sometimes wonder if traditional beliefs, especially ones about the Bible, are only oV naší moderní, vzdělané době si někdy klademe otázku, zda tradiční přesvědčení, zejména ta o Bibli, nejsou jen zastaralé pověry. Bible vypráví o mnoha neuvěřitelných zázracích. Ale pravděpodobně nejneuvěřitelnější se zdá příběh o zmrtvýchvstání Ježíše Krista z mrtvých po jeho ukřižování na Velký pátek a o prvním ovoci .
John Singleton Copley , PD-US-expired , přes Wikimedia Commons
Existuje nějaký logický důkaz, proč brát tuto zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání vážně? Pro mnohé překvapivé, lze pádně argumentovat, že Ježíšovo zmrtvýchvstání skutečně nastalo. A to vychází z argumentu založeného na historických datech. Je založen na důkazech a rozumu, nikoli na náboženské víře.
Tato otázka si zaslouží pečlivé prozkoumání, protože přímo ovlivňuje naše vlastní životy. Koneckonců, všichni zemřeme, bez ohledu na to, kolik peněz, vzdělání, zdraví a dalších cílů v životě dosáhneme . Pokud Ježíš porazil smrt, pak nám to dává skutečnou naději tváří v tvář naší blížící se smrti. Podívejme se na hlavní historická data a důkazy o jeho vzkříšení.
Skutečnost, že Ježíš existoval a zemřel veřejnou smrtí, která změnila běh dějin, je jistá. Není třeba se o tom dozvědět v Bibli. Světská historie zaznamenává několik zmínek o Ježíši a jeho vlivu na svět své doby.
Podívejme se na dva.
Tacitus: Historický odkaz na Ježíše
Římský místodržitel a historik Tacitus se zmiňoval o Ježíši, když zaznamenával, jak římský císař Nero popravil křesťany v 1. století (v roce 65 n. l.). Nero obvinil křesťany z vypálení Říma a poté proti nim zahájil vyhlazovací kampaň. Zde je to, co Tacitus napsal v roce 112 n. l.:
„Nero… potrestal těmi nejnáročnějšími mukami osoby běžně nazývané křesťany, které nenáviděl pro své ohavnosti. Christus, zakladatel tohoto jména, byl za vlády Tiberia popraven Pontiem Pilátem, prokurátorem Judeje; ale zhoubná pověra, na čas potlačovaná, znovu propukla nejen v Judeji, kde neplecha vznikla, ale i v celém Římě.“
Tacitus. Letopisy XV. 44
Tacitus potvrzuje, že:
- Ježíš byl historickou postavou;
- Byl popraven Pontským Pilátem;
- Do roku 65 n. l. (v době Nerona) se křesťanská víra rozšířila po celém Středomoří z Judeje do Říma. A to tak silně, že římský císař cítil, že se s ní musí vypořádat.
Všimněte si, že Tacitus tyto věci říká jako nepřátelský svědek. Víme to, protože hnutí, které Ježíš zahájil, označuje za „zlověstnou pověru“. Staví se proti němu, ale nepopírá jeho historickou podstatu.
Josef Flavius: Historický odkaz na Ježíše
l židovský vojenský vůdce/historik z prvního století n. l. a psal Římanům. Shrnul dějiny Židů od jejich počátků až do své doby. Přitom se také těmito slovy zabýval dobou a životem Ježíše:
„Byl jeden moudrý muž… Ježíš… dobrý a… ctnostný. Mnoho lidí z Židů i z jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a smrti. A ti, kdo se stali jeho učedníky, se jeho učednictví nezřekli. Vyprávěli, že se jim zjevil tři dny po svém ukřižování a že je naživu.“
Josef Flavius. 90 n. l.Starožitnostixviii. 33
Josef Flavius potvrzuje, že:
- Ježíš existoval,
- Byl to učitel náboženství,
- Jeho učedníci veřejně hlásali Ježíšovo zmrtvýchvstání z mrtvých.
Z těchto pohledů do minulosti se tedy zdá, že Ježíšova smrt byla dobře známou událostí. Navíc jeho učedníci veřejně vnucovali tvrzení o jeho vzkříšení řecko-římskému světu.
Historické pozadí z Bible
Lukáš, lékař a historik, poskytuje další podrobnosti o tom, jak se tato víra šířila ve starověkém světě. Zde je jeho úryvek z knihy Skutků apoštolů v Bibli:
Kněží a velitel chrámové stráže přišli k Petrovi a Janovi. Velmi je znepokojilo, že učí lid a v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. Zatkli Petra a Jana a dali je do vězení. Když viděli jejich smělost a poznali, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli. „Co s těmi lidmi uděláme?“ ptali se.
Skutky apoštolské 4:1-16
‘Tehdy velekněz a jeho stoupenci zatkli apoštoly a vsadili je do veřejného vězení. Rozzuřili se a chtěli je usmrtit. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, zakázali jim mluvit v Ježíšově jménu a propustili je.
Skutky apoštolské 5:17-40
Vidíme, že úřady vynaložily velké úsilí, aby tuto novou víru zastavily. Tyto počáteční kontroverze a pronásledování se odehrávaly v Jeruzalémě. Je to stejné město, kde byl jen o několik týdnů dříve veřejně popraven a pohřben Ježíš.
Na základě těchto historických dat můžeme zkoumat vzkříšení zvážením všech možných alternativ. Pak se můžeme rozhodnout, která z nich dává největší smysl. Nemusíme předem „vírou“ soudit žádné nadpřirozené vzkříšení.
Ježíšovo tělo a hrob
Ohledně těla ukřižovaného a mrtvého Ježíše máme pouze dvě alternativy. Buď byl hrob onoho velikonočního rána prázdný, nebo v něm stále bylo jeho tělo. Jiné možnosti neexistují.
Předpokládejme, že jeho tělo zůstalo v hrobce. Když se však zamyslíme nad vývojem historických událostí, rychle se objeví potíže.
Proč by římští a židovští vůdci v Jeruzalémě museli podniknout tak extrémní opatření, aby zastavili příběhy o vzkříšení, pokud by tělo bylo stále v hrobě?
Všechny historické prameny, které jsme zkoumali, naznačovaly nepřátelský postoj úřadů k tvrzení o vzkříšení. Přesto se tento hrob nacházel hned vedle místa, kde učedníci v Jeruzalémě veřejně prohlašovali jeho zmrtvýchvstání! Pokud by Ježíšovo tělo bylo stále v hrobě, bylo by pro úřady snadné ho předvést všem. To by zdiskreditovalo začínající hnutí, aniž by je muselo věznit, mučit a nakonec umučit.
Uvažujte dále, v této době se v Jeruzalémě tisíce lidí obrátily k víře ve fyzické vzkříšení Ježíše. Představte si, že byste byli jedním z těch v davu, kteří naslouchali Petrovi a přemýšleli, zda je jeho neuvěřitelné poselství věrohodné. (Koneckonců, přišlo s pronásledováním). Nevzali byste si alespoň polední pauzu, abyste šli k hrobu a sami se podívali, zda je tělo stále tam?
Kdyby bylo Kristovo tělo stále v hrobě, toto hnutí by si v tak nepřátelském prostředí s tak usvědčujícími protidůkazy k dispozici nezískalo žádné stoupence .
Takže Kristovo tělo setrvává v hrobě a vede k absurditám. Nedává to smysl.
Ukradli učedníci tělo?
Samozřejmě existují i jiná možná vysvětlení prázdné hrobky kromě vzkříšení. Jakékoli vysvětlení zmizení těla však musí zohlednit i tyto detaily: římskou pečeť nad hrobkou, římskou hlídku střežící hrobku, velký (1-2 tuny) kámen zakrývající vchod do hrobky a 40 kg balzamovacího prostředku na těle. Seznam by mohl pokračovat. Prostor nám neumožňuje podívat se na všechny faktory a scénáře, abychom vysvětlili zmizelé tělo. Nejvíce uvažovaným vysvětlením však vždy bylo, že tělo z hrobky ukradli sami učedníci. Pak ho někde ukryli a mohli tak uvést ostatní v omyl.
Předpokládejme tento scénář. Kvůli argumentaci se vyhněte některým obtížím při vysvětlování, jak se znechucená skupina učedníků, kteří uprchli, aby si zachránili život, mohla přeskupit a vymyslet plán, jak ukrást tělo. Tři dny poté, co uprchli po jeho zatčení, naplánovali a provedli velmi odvážný útok komanda. Římskou stráž zcela přechytračili. Poté rozbili pečeť, odsunuli masivní skálu a utekli s nabalzamovaným tělem. To vše bez jakýchkoli obětí (protože všichni zůstali naživu a krátce poté se stali veřejnými svědky bez zranění). Předpokládejme, že se jim to podařilo a poté vstoupili na světovou scénu, aby na základě svého klamu založili novou víru.
Motivace učedníků: Jejich víra ve vzkříšení
Mnozí z nás si dnes myslí, že učedníky motivovala potřeba hlásat bratrství a lásku mezi lidmi. Ale podívejte se zpět na zprávy od Lukáše i od Josefa Flavia. Všimněte si, že spornou otázkou bylo, že „apoštolové učili lid a hlásali v Ježíši vzkříšení mrtvých“. Toto téma je v jejich spisech prvořadé. Všimněte si, jak Pavel, další apoštol, hodnotí důležitost Ježíšova vzkříšení:
Předal jsem vám to nejdůležitější: Kristus zemřel za naše hříchy, byl pohřben a třetí den vzkříšen. Ukázal se Petrovi a pak Dvanácti. Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, naše kázání je k ničemu a vaše víra marná. Máme-li v Kristu naději jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí. Jestliže jsem v Efesu bojoval se šelmami jen po lidsku, co mi to prospělo? Není-li zmrtvýchvstání, „jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme.“
1.list Korintským 15:3-32
Kdo by zemřel za něco, o čem věděl, že je to lež?
Je zřejmé, že učedníci kladli důležitost Ježíšova vzkříšení a svého svědectví o něm do centra svého poselství. Předpokládejme, že to byla skutečně nepravda. Učedníci skutečně ukradli tělo z hrobu, takže protidůkazy proti jejich poselství je nemohly odhalit. Pak by mohli svět úspěšně oklamat. Ale oni sami, ve svém srdci a mysli, věděli, že to, co kázali, psali a vyvolávali velké otřesy, bylo nepravdivé. Přesto za toto poslání (doslova) položili své životy. Proč by to dělali – POKUD by věděli, že základ pro to byl nepravdivý?
Lidé se věnují věcem, protože věří v věc, za kterou bojují. Nebo to dělají proto, že z ní očekávají nějaký prospěch. Pokud by učedníci ukradli a ukryli tělo, právě oni by ze všech lidí věděli, že vzkříšení bylo falešné. Zvažte z jejich vlastních slov, jakou cenu učedníci zaplatili za šíření svého poselství. Zeptejte se sami sebe, zda byste zaplatili takovou osobní cenu za věc, o které víte, že je falešná:
Osobní cena, kterou učedníci zaplatili
Jsme tísněni ze všech stran, zmatení, pronásledovaní, srážení k zemi… navenek hyneme. Ve vytrvalosti snášíme soužení, útrapy, rány, vězení, nepokoje, těžkou práci, bezesné noci a hlad. Jsme biti, zarmoucení, chudí, nic nemající. Pětkrát jsem od Židů dostal třicet devět ran, třikrát bit holemi, jednou kamenován, třikrát ztroskotal. Byl jsem v nebezpečí na řekách, od lupičů, od vlastních i od pohanů, ve městě, na poušti i na moři. Dřel jsem, býval bez spánku, hladový, žíznivý, v chladu a nahotě. Kdo je slabý, a já s ním neslábnu?
2.list Korintským 11:24-29
Hrdinská odvaha učedníků – Museli tomu věřit
Čím více přemýšlím o jejich neochvějném hrdinství po celá desetiletí utrpení a pronásledování, tím více mi připadá nemožné, že svému poselství upřímně nevěřili. Ani jeden z učedníků se na hořkém konci nezlomil a „nepřiznal se“, aby se vyhnul popravě. Nikdo z nich ze svých poselství nezískal žádný světský prospěch, jako je bohatství, moc a snadný život. To, že všichni dokázali tak neochvějně a veřejně udržovat své poselství po tak dlouhou dobu, dokazuje, že mu věřili. Považovali ho za nezpochybnitelné přesvědčení. Ale pokud mu věřili, rozhodně nemohli ukrást a zlikvidovat Ježíšovo tělo. Známý trestní právník, který učil studenty práv na Harvardu, jak hledat slabiny u svědků, o učednících řekl toto:
„Anály vojenského válčení sotva poskytují příklad takové hrdinské vytrvalosti, trpělivosti a neochvějné odvahy. Měli všechny možné motivy k tomu, aby pečlivě přezkoumali základy své víry a důkazy velkých faktů a pravd, které tvrdili.“
Greenleaf. 1874. Zkoumání svědectví čtyř evangelistů podle pravidel dokazování používaných u soudů. s. 29
… Ve srovnání s historickým mlčením těch u moci
S tím souvisí mlčení autorit – židovských i římských. Tito nepřátelští svědci se nikdy vážně nepokusili vyprávět „skutečný“ příběh nebo ukázat, jak se učedníci mýlili. Jak uvádí Dr. Montgomery,
„To podtrhuje spolehlivost svědectví o Kristově zmrtvýchvstání, které bylo tehdy předkládáno v synagogách – navzdory naprostému odporu, mezi nepřátelsky naladěnými křížovými výslechy, kteří by případ jistě zničili… kdyby fakta byla jiná.“
Montgomery, 1975. Právní uvažování a křesťanská apologetika. s. 88–89
Nemáme prostor prozkoumat každou stránku této otázky. Neochvějná odvaha učedníků a mlčení tehdejších nepřátelských autorit však hovoří jasně o tom, že existují argumenty pro Kristovo zmrtvýchvstání. Stojí za to se nad tím seriózně a promyšleně zamyslet. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je pochopit to v biblickém kontextu. Skvělým začátkem jsou znamení Abrahama a Mojžíše . Ačkoli žili více než tisíc let před Ježíšem, prorocky předpověděli jeho smrt a zmrtvýchvstání. Izajáš také prorokoval zmrtvýchvstání 750 let předtím, než se stalo.