Živá voda u Mrtvého moře

The Biblická země Izrael se rozkládá nad největší fata morganou na světě a vytváří iluzi života tam, kde žádný není. To donutilo její obyvatele, aby se vydali na cestu lidského hledání této nepostradatelné a životodárné látky – vody. Poskytuje také poučné pozadí pro některé moudrosti, nejdivočejší naděje a extravagantní sliby v Bibli. Tyto sliby se vztahují i ​​na vás a nabízejí život prožitý s uspokojením. Abychom to však mohli zahlédnout, musíme vidět, co se kvůli tomu museli naučit ti, kteří tam žijí.

Unikátní Mrtvé moře

Mrtvé moře je nejvýraznějším geografickým útvarem v izraelské zemi. Nachází se v nejnižší nadmořské výšce na Zemi, 431 m pod hladinou moře uprostřed pouště. Mít tak krásnou a velkou vodní plochu uprostřed vyprahlé krajiny se zdá být pro okolní obyvatele velkým štěstím. S 35% obsahem soli je však největším trvalým  hypersalinním  jezerem na světě. Proto zde neexistuje žádný život – odtud název Mrtvé moře. Tuto vodu nelze pít. I zasažení očí a otevřených vředů způsobuje extrémní podráždění.

Bible poprvé zmiňuje Mrtvé moře v  Abrahamových zprávách  asi před 4000 lety. Mrtvé moře poskytlo kulisu všem následným spisovatelům, králům a prorokům v biblických dějinách, jen několik mil od Jeruzaléma. Tito spisovatelé používali  vodu , v této oblasti životodárnou nutnost, k ilustraci pravd o nás samotných. Vodu používali jako téma k šíření zaslíbení, která nám dali.

Jeremiáš diagnostikuje naši žízeň

Jeremiáš žil na konci období králů (600 př. n. l.), kdy se izraelskou společností šířila korupce a zlo. Odsoudil jejich zlo, tatáž, která jsou běžná i dnes v našich společnostech. Jeremiáš však své poselství začal tímto.

¹³ Můj lid totiž spáchal dvojí zlo:
Opustili mne, pramen živých vod,
a vykopali si své rozpukané nádrže,
ze kterých voda vyteče.

Jeremjáš 2:13

Jeremiáš použil vodu jako metaforu, aby jim pomohl lépe pochopit hřích. Prohlásil, že jsou jako žízniví lidé hledající vodu. Na žízni nebylo nic špatného. Ale potřebovali pít dobrou vodu. Sám Bůh byl tou dobrou Živou Vodou, která mohla uhasit jejich žízeň. Izraelité se však místo toho, aby k Němu přišli, aby uhasil svou žízeň, spoléhali na jiné zdroje, ty prosakující, ze kterých se mohli napít. Jejich rozbité cisterny však vodu dlouhodobě neudržely, a proto je žíznily ještě více.

Jinými slovy, jejich hřích ve všech svých mnoha podobách by se dal shrnout jako uhašení žízně jinými věcmi než Bohem. Tyto jiné věci by však jejich žízeň uhasily, stejně jako se nelze spolehnout na děravou sklenici, která by jim poskytla neustálé občerstvení. Koneckonců, Izraelité ve svých prázdných snahách zůstávali žízniví. Zůstaly jim v rukou jen jejich rozbité cisterny – tj. všechny problémy a těžkosti způsobené jejich hříchy.  Šalomoun, nejbohatší a nejúspěšnější člověk v celých dějinách, mistrovsky popsal snahu, kterou podnikl, aby uhasil svou žízeň .

Žízniví lidé v moři špatných vodních zdrojů

To se výstižně týká i nás dnes, v naší době bohatství, zábavy, seberealizace a potěšení. Moderní společnost je zdaleka nejbohatší, nejlépe vzdělaná, nejvíce cestovatelská, nejzábavnější, nejšťastnější a technologicky vyspělejší ze všech dob. Snadno se uchylujeme k těmto a dalším věcem naší doby: pornografii, nezákonným vztahům, drogám, alkoholu, chamtivosti, penězům, hněvu, žárlivosti. Doufáme, že snad tyto věci ukojí naši žízeň. Ale protože Mrtvé moře je přelud, který v sobě skrývá pouze sterilní smrt, i když se z dálky jeví jako sladká voda, jsou to také přeludy. Nemohou trvale uhasit žízeň a povedou pouze ke smrti.

Jeremiášovo varování a Šalomounovy kroniky by nás měly přimět k tomu, abychom si sami položili několik upřímných otázek.

• Proč v naší moderní době, kdy se tolik věcí týká, bojujeme s depresemi, sebevraždami, obezitou, rozvodem, žárlivostí, závistí, nenávistí a pornografií?
• Jaké „cisterny“ používáte k uhašení žízně? Drží „vodu“?
• Myslíš, že někdy dostaneš dost na to, abys ukojil svou žízeň? Jestliže  Šalomounova žízeň nemohla být uhašena  vším, co získal, jak to uděláš ty?

Ježíš učil o stejných otázkách a sliboval, že uhasí naši žízeň. Učinil tak s tvrzením, že zastupuje Izrael , a náš závěr je zde . Jeho slib ohledně vody vyniká zejména tehdy, když si všimneme, že izraelský národ je světovým lídrem v oblasti vodních technologií. Oba Izraeli nabízejí žíznivému světu vodu, byť různého druhu.

Izrael nabízí světu skvělou vodu

Kvůli suchým podmínkám  se Izraelci museli stát světovými lídry v oblasti vodních technologií , které jsou nezbytné pro jejich národní přežití. Vyvinuli a postavili průmyslové a světové špičky v oblasti odsolování vody reverzní osmózou, které přeměňují mořskou vodu na pitnou vodu. Tato technologie je energeticky účinná a levnější než jiné metody odsolování, které vodu odpařují. Izrael má pět takových odsolovacích zařízení, která mu dodávají  tolik pitné vody, že nyní může doplňovat pitnou vodou Galilejské jezero . Země napříč Blízkým východem podepisují s Izraelem dohody, aby pro ně mohla být tato vodní technologie vyvinuta.

Další  izraelská technologie dokáže vyrábět pitnou vodu z vlhkosti ve vzduchu . Technologie, která začala s pomocí armádě v zásobování vojáků pitnou vodou, byla rozšířena i na uhašení „globální žízně“. Automobilka Ford nedávno přidala tuto technologii do některých svých produktů, takže se můžete  napít „za jízdy“ . Společnost SodaStream, která prodává bombičky s CO2 se sadami pro karbonizaci pitné vody, má globální distribuci, která vám umožňuje „propracovat se k perlivé vodě perlivou vodou“.

Tato vyprahlá země se svým Mrtvým mořem se skutečně stala předním světovým lídrem v uhašení žízně světa.

Izrael nabízí světu živou vodu

Je tedy fascinující, že i druhý Izrael , Ježíš, nabízí světu vodu – Živou vodu. Na pozadí Jeremiášovy diagnózy naší žízně se zamysleme nad tímto rozhovorem zaznamenaným v evangeliu.

Ježíš hovoří se samařskou ženou

Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ ² (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), ³ opustil Judsko a vrátil se do Galileje. ⁴ Musel však projít Samařím.

⁵ Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. ⁶ Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.

⁷ Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej mi napít.“ ⁸ (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)

⁹ Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)

¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“

¹¹ „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? ¹² Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“

¹³ „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. ¹⁴ „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

¹⁵ „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“

¹⁶ „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.

¹⁷ „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. ¹⁸ „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹ „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. ²⁰ „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“

²¹ „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. ²² Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. ²³ Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. ²⁴ Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

²⁵ Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“

²⁶ „To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“

²⁷ Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

²⁸ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ²⁹ „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“ ³⁰ Vyšli tedy z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“

³² On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“

³³ Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“

³⁴ „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo. ³⁵ Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni! ³⁶ Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. ³⁷ V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘. ³⁸ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“

³⁹ Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili. ⁴⁰ Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny ⁴¹ a díky jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více. ⁴² Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“

Jan 4:1-42

Ježíš ji požádal o napití ze dvou důvodů. Zaprvé měl žízeň. Věděl ale také, že ona má žízeň, jak stanovil Jeremiáš. Myslela si, že tuto žízeň ukojí vztahy s muži. Měla tedy několik manželů a byla s mužem, který byl jejím manželem. Sousedé ji proto považovali za nemorální. To vysvětluje, proč šla v poledne sama pro vodu. Ženy z vesnice ji nechtěly s sebou, když šly za chladného rána ke studni, protože se odcizily ostatním ženám z vesnice.

Ježíš, následujíc Jeremiášova příkladu, použil žízeň jako téma, aby si žena uvědomila, že ve svém životě má hlubokou žízeň – žízeň, která je uhašena. Prohlásil jí (a nám), že jen on může nakonec uhasit její vnitřní žízeň.

Věřit – Vyznat pravdu

Ježíšova nabídka „živé vody“ ji však uvrhla do krize. Když jí Ježíš řekl, aby zavolala svého manžela, úmyslně ji provokoval k tomu, aby si uvědomila a přiznala svou rozbitou nádrž. Tlačil ji k tomu, aby se k ní přiznala. Tomu se za každou cenu vyhýbáme! Raději skrýváme své hříchy v naději, že je nikdo neuvidí. Nebo si hříchy racionalizujeme a vymýšlíme si pro ně výmluvy, ale pokud chceme zažít „živou vodu“, musíme být upřímní a přiznat si své „rozbité nádrže“, protože evangelium slibuje, že:

¹⁹ Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí,

Skutky apoštolské 3:19

Z tohoto důvodu Ježíš řekl Samaritánce:

²⁴ Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“

Jan 4:24

„Pravdou“ myslel být k sobě upřímní, ne snažit se skrývat nebo omlouvat své chyby. Skvělou zprávou je, že Bůh „hledá“ a neodmítne nikoho, kdo přijde s touto otevřenou upřímností – bez ohledu na to, co pil.

Rozptýlení náboženských sporů

Ale to vyžaduje upřímnou zranitelnost. Změna tématu z nás na náboženský spor vytváří perfektní zástěrku, kterou se můžeme skrýt. Svět má neustále mnoho probíhajících náboženských sporů. V oné době probíhal náboženský spor mezi Samaritány a Židy o vhodné místo uctívání. Tím, že stočila rozhovor na tento náboženský spor, doufala, že odvede pozornost od své prosakující cisterny. Nyní mohla svou zranitelnost skrýt za náboženstvím.

Jak snadno a přirozeně děláme totéž – zvláště pokud máme nějakou náboženskou příslušnost. Pak můžeme posuzovat, v čem se ostatní mýlí nebo v čem máme my pravdu. Můžeme ignorovat naši potřebu být upřímní ohledně své žízně.

Ježíš se s ní do tohoto sporu nezapojil. Trval na tom, že na její upřímnosti ohledně sebe sama v uctívání záleží. Mohla předstoupit před Boha kdekoli (protože On je Duch). Než však mohla přijmout jeho „živou vodu“, potřebovala upřímné sebepoznání.

Rozhodnutí, které musíme všichni učinit

Takže musela učinit důležité rozhodnutí. Mohla se dál skrývat za náboženským sporem, nebo ho prostě opustit. Nakonec se ale rozhodla přiznat svou žízeň – přiznat se. Už se neskrývala. Tím se stala „věřící“. Už dříve vykonávala náboženské obřady, ale nyní se ona – a lidé v její vesnici – stali „věřícími“.

Stát se věřícím neznamená jen mentálně souhlasit se správnou náboženskou doktrínou – i když je to důležité. Jde o to věřit, že Jeho slib milosrdenství je důvěryhodný, a proto už nemáte zakrývat hřích. To je to, co nám Abraham před dávnými časy ukázal  – důvěřoval slibu.

Zranitelné otázky, které si je třeba položit

Omlouváte, nebo skrýváte svou žízeň? Skrýváte ji zbožnou náboženskou praxí nebo náboženským sporem? Nebo se vyznáváte ? Co vám brání vyznat před naším Stvořitelem rozbité cisterny, které způsobují vinu a stud?

Ženina upřímná otevřenost vůči její potřebě vedla k jejímu chápání Ježíše jako „Mesiáše“ . Poté, co tam zůstal dva dny, ho vesničané pochopili jako „ Spasitele světa “. Uvědomili si, že Ježíš, který jim dal Živou vodu, musí být také Pán Bůh, protože bylo psáno:

¹³ Naděje Izraele, Hospodine,
všichni, kdo tě opouštějí,
propadnou hanbě.
Ti, kdo se od tebe odvracejí,
budou zapsáni v prachu země,
protože Hospodina opustili,
ten pramen vody živé.

Jeremjáš 17:13

Dodatek – Mrtvé moře ožije

Ježíš slibuje, že dnes uhasí naši vnitřní žízeň živou vodou. Bible také slibuje, že jednoho dne v budoucnosti Mrtvé moře, tento všudypřítomný obraz našeho mrtvého duchovního stavu, bude:

⁸ „Tato voda teče do východního kraje,“ řekl mi. „Stéká do údolí Arava, vlévá se do Mrtvého moře, a jakmile se vlije do moře, jeho voda se uzdraví. ⁹ Kamkoli ta řeka přiteče, zahemží se to živočichy a moře ožije velikou spoustou ryb. Kamkoli ta řeka přiteče, všechno se tam v její vodě uzdraví a ožije. ¹⁰ Na březích se objeví rybáři a rozprostřou sítě od En-gedi až po En-eglajim. Budou mít tolik druhů ryb a takové množství jako ve Středozemním moři.

Ezechiel 47:8-10

To se stane, když

⁸ V onen den potečou z Jeruzaléma živé vody, ^[a] polovina k Mrtvému moři na východě a polovina ke Středozemnímu moři na západě. Potečou v létě tak jako v zimě. ⁹ A Hospodin bude králem vší země.

V onen den bude Hospodin jediný a jeho jméno jediné.

Zacharjáš 14:8-9

Bible předvídá, že se Kristus vrátí . Až se tak stane, ve svém Království promění Mrtvé moře v moře hemžící se životem. Obraz neplodné smrti pak již nebude potřeba. Mrtvé moře bude přesně znázorňovat Živou vodu proudící ze dvou Izraelů , jak z národa, tak z jeho Mesiáše.

Dále vidíme Ježíše, jak učí o investování, a činí tak s protichůdnými přesvědčeními .