Chci se podělit o to, jak pro mě evangelium získalo smysl. Byla to cesta ovlivněná Šalamounem a jeho upřímným úsilím o potěšení a moudrost. To vám umožní lépe získat osobní vhled do článků na tomto webu. (A základní informace… jmenuji se Ragnar Oborn – jsem Švéd – a žiji v Kanadě. Jsem ženatý a máme syna. Studoval jsem na University of Toronto, University of New Brunswick a Acadia University.)

Neklid v privilegované mládeži

Narodil jsem se do rodiny vyšší střední třídy, která byla zaměstnána. Původně jsem pocházel ze Švédska a když jsem byl mladý, emigrovali jsme do Kanady. Pak jsem vyrůstal a žil v několika zemích – v Alžírsku, Německu a Kamerunu. Nakonec jsem se do Kanady vrátil na univerzitu. Stejně jako všichni ostatní jsem chtěl (a stále chci) prožít plnohodnotný život. Život charakterizovaný spokojeností, pocitem klidu, smysluplností a posláním – a zároveň smysluplnými vazbami s ostatními.

Život v těchto různých společnostech, náboženstvích i sekulárních společnostech a to, že jsem byl vášnivým čtenářem, mě seznámilo s mnoha různými představami o „pravdě“ a o tom, co znamená „plnohodnotný život“. Všiml jsem si, že já (a většina lidí na Západě) máme nebývalé bohatství, technologie a příležitosti k dosažení těchto cílů. Paradoxem však bylo, že se tento plnohodnotný život zdál tak nedosažitelný.

Všiml jsem si, že vztahy byly jednorázovější a dočasnější než u předchozích generací. K popisu našich životů se používaly termíny jako „krysí závod“. Říkali mi, že když se nám podaří získat jen „trochu víc“, tak dosáhneme cíle. Ale o kolik víc? A čeho víc? Peněz? Vědeckých poznatků? Technologie? Potěšení?

Pro co žít?

Jako mladý člověk jsem cítil úzkost, kterou lze pravděpodobně nejlépe popsat jako neurčitý neklid. Můj otec byl cizinecký konzultační inženýr v Africe. Takže jsem se stýkal s dalšími bohatými, privilegovanými a vzdělanými západními teenagery. Život tam byl ale docela jednoduchý a moc nás to nebavilo. Proto jsme s přáteli snili o návratu do našich domovských zemí a užívání si televize, dobrého jídla, příležitostí a pohodlí západního života. Pak bychom byli „spokojení“.

Ale když jsem navštívil Kanadu nebo Evropu, po prvním vzrušení se neklid vrátil. A co je horší, všímal jsem si ho i u lidí, kteří tam žili, pořád. Ať už měli cokoli (což bylo podle všech měřítek hodně), vždycky potřebovali víc. Myslel jsem si, že to „najdu“, až budu mít populární přítelkyni. A chvíli se mi to zdálo, že mě to něco naplňuje, ale po pár měsících se neklid vrátil. Myslel jsem si, že až dokončím střední školu, tak „dorazím“. Pak to bylo, až si budu moct udělat řidičský průkaz a získat nezávislost – pak mé hledání skončí.

Teď, když jsem starší, slyším lidi mluvit o důchodu jako o vstupence k uspokojení. Je to tak? Trávíme celý život honěním se za jednou věcí? Pořád si myslíme, že nám to další věc za rohem dá, a pak… náš život je u konce? Zdá se to tak marné!

Šalomounova moudrost

Během těchto let na mě hluboce zapůsobily spisy Šalomouna. Šalomoun (950 př. n. l.), král starověkého Izraele proslulý svou moudrostí, napsal několik biblických knih. V knize Kazatel popsal tentýž neklid, který jsem zažíval já.

Muž, který měl všechno…

Napsal:

Pomyslel jsem si: Vzhůru, měl bych vyzkoušet radovánky! Užij si přece blahobyt! A hle – i to je marnost. ² O smíchu jsem řekl: Pomatenost! O radovánkách: K čemu to? ³ Rozhodl jsem se holdovat vínu a osvojit si ztřeštěnost, nadále se však v srdci řídit moudrostí, abych zjistil, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech života pod nebem.

⁴ Proto jsem podnikal nemálo věcí:

Vystavěl jsem si paláce,
vysázel jsem si vinice.
⁵ Zakládal jsem parky a zahrady,
plnil je stromy s rozličným ovocem.
⁶ Zbudoval jsem si vodní nádrže,
zavlažoval z nich háje se stromky.
⁷ Pořídil jsem si otrokyně a otroky,
měl jsem dostatek domácí čeledi.
Vlastnil jsem stáda dobytka i ovcí,
měl jsem jich víc než v Jeruzalémě kdo dřív.
⁸ Shromáždil jsem stříbra i zlata hromady,
poklady králů, poklady mnoha krajin.
Opatřil jsem si zpěváky a také zpěvačky,
lidských rozkoší jsem užil s množstvím konkubín.

⁹ Stal jsem se slovutným a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou; má moudrost mi stále byla po boku. ¹⁰ Nač padlo mé oko, nic jsem si neodepřel, žádné radosti jsem se nevyhnul. Všechno to pachtění mi přinášelo radost – jedinou odměnu za všechno pachtění.

Kazatel 2:1-10

Bohatství, sláva, znalosti, projekty, ženy, potěšení, království, kariéra, víno… Solomon měl všechno – a víc než kdokoli jiný v jeho době i v naší. Chytrost Einsteina, bohatství Billa Gatese, společenský/sexuální život Micka Jaggera a královský původ, jako byl princ William v britské královské rodině – to vše v jednom. Kdo by mohl tuto kombinaci překonat? Člověk by si myslel, že by byl spokojený zrovna Solomon. Ale došel k závěru:

Ale nešťastný až k šílenství

Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

² Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! ³ K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem?

⁴ Jedno pokolení odchází a jiné přichází,
země však nehnutě trvá navěky.
⁵ Slunce vychází a znovu zapadá,
aby chvátalo tam, odkud vyjít má.
⁶ Severní vítr se mění v jižní,
sem a tam točí se, tam a sem,
kolem dokola stále vrací se.
⁷ Veškeré řeky do moře míří,
moře se ale nepřeplní.
Tam, odkud pramení, se řeky vrací,
aby pak odtamtud znovu plynuly.
⁸ Jak jen jsou úmorné všechny ty věci,
člověk to ani nemůže vyslovit!
Oko se pohledem nikdy nenasytí,
ucho se nenaplní slyšením!

⁹ Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.
¹⁰ Copak je něco, o čem se dá říci:
Pojď se podívat na něco nového?
Vždyť to tu bylo už celé věky,
bylo to na světě dávno před námi!
¹¹ Není památky po našich předcích,
tak jako nebude po našich potomcích:
Ani památky nezbude po nich
mezi těmi, kdo je nahradí.

¹² Já Kazatel jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. ¹³ Rozhodl jsem se vynaložit svou moudrost, abych vyzkoumal a vyzkoušel vše, co se děje pod nebem – takový bídný úkol totiž dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. ¹⁴ Viděl jsem vše, co se děje pod sluncem, a hle, všechno je marnost a honba za větrem.

Kazatel 1:1-14

Život … Pošetilost a honba za větrem

¹¹ Pak jsem se ohlédl na všechno své počínání, na všechno pachtění, jímž jsem se zabýval: Hle, vše je marnost a honba za větrem! Není nic smysluplného pod sluncem!

¹² Zaměřil jsem se na to, abych posoudil moudrost a také hloupost a třeštění. (Co asi zmůže králův následník? Ne více než jeho předchůdci!) ¹³ Viděl jsem, že moudrost je lepší než hloupost, tak jako je světlo lepší než temnota.

¹⁴ „Moudrý má oči otevřené,
hlupák však bloudí v tmách.“

Nyní ale sám poznávám, že stejný osud čeká oba dva! ¹⁵ Čeká-li mě i hlupáka týž osud, říkám si, nač je mi vůbec tolik moudrosti? A tak jsem usoudil, že i to je marnost.

¹⁶ Po moudrém ani hloupém památka nepotrvá věčně. Vše minulé se v budoucnu zapomene – jak moudrého, tak hlupáka čeká smrt. ¹⁷ Proto mě omrzel tento život; nelíbí se mi vůbec nic pod sluncem. Všechno je marnost a honba za větrem!

¹⁸ Omrzelo mě všechno to pachtění, kterým se pachtím pod sluncem a které po mně zdědí můj následník. ¹⁹ Kdo ví, zda bude moudrý, anebo bláhový? Tak či tak získá vše, pro co jsem se lopotně pachtil a nač jsem vynaložil svou moudrost pod sluncem. I to je marnost.

²⁰ Došel jsem k zoufalství nad vším tím pachtěním, jímž jsem se pachtil pod sluncem! ²¹ Někdo se pachtí moudře a zručně, svůj úspěch však odkáže tomu, kdo se s tím nepachtil. I to je marnost a hrozná věc.

²² K čemu je člověku všechno to pachtění, všechno to usilování, kterým se pachtí pod sluncem? ²³ Po všechny dny zakouší muka, trápí se při všem, čím se zabývá, takže ani v noci nemá klid. I to je marnost.

Kazatel 2:11-23

Šalamoun vyzkoušel všechno „pod sluncem“

Téměř štěstí! V jedné ze svých básní, Píseň písní , zaznamenává erotický, vášnivý milostný vztah, který prožíval. Právě to by mu zřejmě s největší pravděpodobností přineslo celoživotní uspokojení. Nakonec mu však milostný vztah nepřinesl trvalé uspokojení.

Kamkoli jsem se podíval, ať už mezi přáteli nebo ve společnosti, zdálo se, že Šalamounovo úsilí o plnohodnotný život je to, o co se všichni snaží. Ale on mi už řekl, že ho na těchto cestách nenašel. Takže jsem cítil, že ho tam nenajdu a budu muset hledat na méně prošlapané cestě.

Spolu se všemi těmito problémy mě trápil ještě jeden aspekt života. Ten trápil i Šalomouna.

¹⁹ Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! ²⁰ Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. ²¹ Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?

Kazatel 3:19-21

Woody Allen vs. Solomon

Smrt je naprosto konečná a absolutně nad námi vládne. Jak řekl Solomon, je to osud všech lidí, dobrých či zlých, nábožensky založené či nikoliv. Woody Allen režíroval a uvedl film  Potkáte vysokého temného cizince .  Je to vtipný/vážný pohled na smrt. V rozhovoru na filmovém festivalu v Cannes odhalil své myšlenky o smrti se svým známým humorem.

„Můj vztah ke smrti zůstává stejný – jsem silně proti ní. Jediné, co můžu dělat, je čekat na ni. Stárnutí nepřináší žádnou výhodu – člověk nezískává chytrost, nestává se moudřejším, nestává se zklidněnějším, nestává se laskavějším – nic se neděje. Ale záda vás bolí víc, máte horší zažívací potíže, zrak není tak dobrý a potřebujete naslouchátko. Stárnutí je špatná věc a pokud se tomu můžete vyhnout, doporučil bych vám to nedělat.“Zprávy BBC, 2010

Poté uzavřel tím, jak by se měl člověk postavit životu vzhledem k nevyhnutelnosti smrti.

„Člověk musí mít své bludy, aby mohl žít. Pokud se na život díváte příliš upřímně a příliš jasně, život se stává nesnesitelným, protože je to docela ponurý podnik. Toto je můj pohled na život a vždycky byl můj pohled na něj – mám na něj velmi ponurý, pesimistický pohled… Mám pocit, že [život] je ponurý, bolestivý, noční můra a bezvýznamný zážitek a že jediný způsob, jak být šťastný, je, když si budete lhát a klamat se.“Zprávy BBC, 2010

Takže to jsou naše jediné možnosti? Buď se vydat poctivou cestou Šalamouna, rezignovaného na naprostou beznaděj a marnost. Nebo se vydat cestou Woodyho Allena a „říkat si nějaké lži a klamat se“, abych mohl žít v šťastnějším „klamu“! Ani jedno se mi nezdálo příliš atraktivní. Se smrtí byla úzce spjata otázka věčnosti. Existuje skutečně nebe, nebo (což je ještě alarmující) existuje skutečně místo věčného soudu – peklo?

V posledním ročníku střední školy jsme měli za úkol shromáždit sto literárních sbírek (básní, písní, povídek atd.). Většina mé sbírky se těmito tématy zabývala. Umožnilo mi to „setkat se“ a slyšet mnoho dalších, kteří se také potýkali se stejnými otázkami. A setkal jsem se s nimi – z nejrůznějších období, s různým vzděláním, životním stylem a žánry.

Evangelium – Připraveni o něm uvažovat

Také jsem zahrnul některé známé Ježíšovy výroky zaznamenané v biblických evangeliích, jako například:

¹⁰ Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.

Jan 10:10

Stále více mě uvědomovalo, že možná, jen možná, je tady odpověď na otázky, které jsem si kladl. Koneckonců, evangelium (což bylo do té doby víceméně bezvýznamné náboženské slovo) doslova znamenalo „dobrá zpráva“. Bylo evangelium opravdu dobrou zprávou? Nebo to byly spíše jen fámy? Abych na to odpověděl, věděl jsem, že se musím vydat dvěma cestami.

Cesta evangelia

Zaprvé jsem si potřeboval začít rozvíjet informované chápání evangelia. Zadruhé, protože jsem žil v různých náboženských kulturách, setkával jsem se s lidmi a četl autory, kteří měli mnoho námitek proti biblickému evangeliu a zastávali s ním názory, které mu odporovaly. Byli to informovaní a inteligentní lidé. Potřeboval jsem o evangeliu kriticky přemýšlet , aniž bych byl jen bezduchým kritikem nebo prázdným věřícím.

Existuje velmi reálný pocit, že když se člověk vydá na tento druh cesty, nikdy k cíli zcela nedosáhne, ale zjistil jsem, že evangelium skutečně poskytuje odpovědi na tyto otázky, které Šalomoun nastolil. Jeho celým smyslem je se jimi zabývat – plným životem, smrtí, věčností a praktickými záležitostmi, jako je láska v našich rodinných vztazích, vina, strach a odpuštění. Evangelium tvrdí, že je základem, na kterém můžeme stavět své životy.   Odpovědi, které evangelium poskytuje,  se někomu nemusí nutně líbit . Člověk s nimi nemusí souhlasit  nebo  jim věřit  . Ale vzhledem k tomu, že se zabývá těmito velmi lidskými otázkami, bylo by pošetilé zůstat o nich neinformovaný.

Také jsem se dozvěděl, že evangelium mi občas způsobovalo dost nepříjemné pocity. V době, kdy nás tolik věcí svádí k tomu, abychom to prostě nebrali opatrně, evangelium bez omluvy vyzvalo mé srdce, mysl, duši a sílu, takže ačkoliv nabízí život, není to snadný život. Pokud si uděláte čas na přemýšlení o evangeliu, můžete shledat totéž. Dobrým začátkem je podívat  se na jednu klíčovou větu shrnující poselství evangelia.