V prvním Týdnu

Pokoj vám

¹⁹ Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ ²⁰ Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. ²¹ „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ ²² Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. ²³ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

²⁴ Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl. ²⁵ Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“

²⁶ O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“ ²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“ ²⁸ „Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.

²⁹ „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“ ³⁰ Ježíš ovšem před svými učedníky udělal i mnoho jiných zázraků, které v této knize nejsou zapsány. ³¹ Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.

Jan 20:19 – 31

Po prvním týdnu

Snídaně u jezera

¹ Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. Stalo se to takto: ² Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu. ³ „Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.

„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale nic nechytili. ⁴ Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). 

⁵ „Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně. „Nemáme,“ odpověděli. ⁶ „Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb. ⁷ Učedník, kterého Ježíš miloval, tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl se do vody. ⁸ Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen asi dvě stě loket) a táhli tu síť s rybami. 

⁹ Když vystoupili na břeh, uviděli rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb. ¹⁰ Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ ¹¹ Šimon Petr tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo tolik, síť se neroztrhla. ¹² „Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. ¹³ Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával jim ho a podobně i rybu. ¹⁴ Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání ukázal učedníkům.

Pas mé ovce

¹⁵ Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův, miluješ mě více než oni?“ „Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“ ¹⁶ Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“ „Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“ Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“

¹⁷ Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. ¹⁸ Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ ¹⁹ (To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“

²⁰ Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“) ²¹ Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“ ²² Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mě následuj.“ ²³ Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“

Epilog

²⁴ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. ²⁵ Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět.

Jan 21:1-25

Jeho odchod do nebe

Budete mými svědky

¹ První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, o všem, co Ježíš začal dělat a učit  ² až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům. ³ Těm také po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. ⁴ Když se s nimi sešel, přikázal jim: „Neopouštějte Jeruzalém, ale očekávejte Otcovo zaslíbení, o kterém jste mě slyšeli mluvit. ⁵ Jan křtil vodou, ale vy budete brzy pokřtěni Duchem svatým.“ 

⁶ Ti, kdo s ním byli, se ho zeptali: „Pane, obnovíš už teď království Izraele?“ ⁷ Odpověděl jim: „Není vaše věc znát časy a doby, které si Otec ponechal ve své pravomoci. ⁸ Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.“

⁹ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. ¹⁰ Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu ¹¹ a řekli jim: „Co tu stojíte a hledíte k nebi, Galilejci? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

Skutky apoštolské 1:1 – 11

První Mojžíšova 1 – 2

První Mojžíšova 1

Na počátku

Příběh nebe a země

¹ Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. ² Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. ³ Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. ⁴ Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. ⁵ Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. ⁶ Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ ⁷ Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. ⁸ Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý.

⁹ Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. ¹⁰ Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré. ¹¹ Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. ¹² Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. ¹³ Byl večer a bylo ráno, den třetí.

¹⁴ Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; ¹⁵ budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. ¹⁶ Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. ¹⁷ Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, ¹⁸ aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. ¹⁹ Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

²⁰ Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ ²¹ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. ²² Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ ²³ Byl večer a bylo ráno, den pátý.

²⁴ Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. ²⁵ Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.

²⁶ Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ ²⁷ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. ²⁸ A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“

²⁹ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. ³⁰ Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. ³¹ Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.

První Mojžíšova 2

¹ Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. ² Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. ³ Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. ⁴ To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.

V Boží zahradě

Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, ⁵ na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. ⁶ Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. ⁷ Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

⁸ Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. ⁹ Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. ¹⁰ Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. ¹¹ První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, ¹² a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. ¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. 

¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. ¹⁵ Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶ Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, ¹⁷ kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ ¹⁸ Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“

¹⁹ (Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. ²⁰ Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.) ²¹ Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. ²² Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.

²³ Adam tenkrát řekl:

„To je konečně ona:
kost z mých kostí,
tělo z mého těla!
Bude se nazývat manželkou,
neboť je vzata z manžela!“

²⁴ To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. ²⁵ Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Ať jsou jedno

¹ Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. ² Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. ³ A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista. ⁴ Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal. ⁵ Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl předtím, než byl svět.

⁶ Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně. Zachovali tvé slovo ⁷ a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází od tebe. ⁸ Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.

⁹ Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji. ¹⁰ Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. ¹¹ Já už nejsem na světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. ¹² Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.¹³ Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. ¹⁴ Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil před zlým. ¹⁶ Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. ¹⁷ Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. ¹⁸ Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. ¹⁹ Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.

²⁰ Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. ²¹ Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. ²² Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. ²³ Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.

²⁴ Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. ²⁵ Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, ²⁶ a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“

Jan 13

Dal jsem vám příklad

¹ Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. ² Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna Šimona Iškariotského, že ho má zradit. ³ Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, ⁴ vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. ⁵ Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.

⁶ Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?!“ ⁷ „Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“ ⁸ „Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr. „Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš. ⁹ „Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“ ¹⁰ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ ¹¹ (Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“) ¹² Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? 

¹³ Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. ¹⁴ Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. ¹⁵ Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. ¹⁶ Amen, amen, říkám vám: Služebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. ¹⁷ Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.

¹⁸ Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní Písmo: ‚Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘ ¹⁹ Říkám vám to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem. ²⁰ Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“

Jeden z vás mě zradí

²¹ Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“ ²² Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to mluví. ²³ Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu po Ježíšově boku. ²⁴ Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil. ²⁵ Objal ho tedy a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ ²⁶ „Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. ²⁷ A hned po tom soustu vešel do Jidáše satan.

„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. ²⁸ Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. ²⁹ Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá nějaké peníze chudým. ³⁰ Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

Nové přikázání

³¹ Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven v něm. ³² A protože je Bůh oslaven v něm, Bůh ho také oslaví sám v sobě, a to hned. ³³ Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale říkám vám, co jsem už řekl Židům: ‚Jdu tam, kam vy nemůžete.‘  ³⁴ Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ³⁵ Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“

³⁶ Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ „Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš za mnou později.“ ³⁷ „Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“ ³⁸ „Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“

Jan 14

Cesta, pravda a život

¹„Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. ² V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. ³ Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. ⁴ Víte, kam jdu, a cestu znáte.“ ⁵ „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“

⁶ „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. ⁷ Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“ ⁸ „Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“ ⁹ „Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? ¹⁰ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. ¹¹ Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.

¹² Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. ¹³ O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. ¹⁴ Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“

Jiný Utěšitel

¹⁵ „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. ¹⁶ Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, ¹⁷ totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. ¹⁸ Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. ¹⁹ Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy. ²⁰ V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. ²¹ Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

²² Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“ ²³ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme žít s ním. ²⁴ Kdo mě nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo. ²⁵ To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás. ²⁶ Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

²⁷ Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. ²⁸ Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.‘ Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. ²⁹ Řekl jsem vám to teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili. ³⁰ Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, ³¹ ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“

Jan 15

Réva a ratolesti

¹ „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. ² Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. ³ Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. ⁴ Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. ⁵ Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. ⁶ Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. 

⁷ Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. ⁸ Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci. ⁹ Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. ¹⁰ Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. ¹¹ Toto jsem vám pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá. ¹² Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. ¹³ Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

¹⁴ Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. ¹⁵ Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. ¹⁶ Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. ¹⁷ Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“

Svět vás bude nenávidět

¹⁸ „Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. ¹⁹ Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. ²⁰ Pamatujte na má slova: Služebník není větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. ²¹ To všechno vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal. ²² Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích nemají výmluvu. ²³ Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. ²⁴ Kdybych mezi nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. 

²⁵ Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ ²⁶ Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy, který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. ²⁷ A vy také vydávejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.

Jan 16

¹ Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést. ² Vyobcují vás ze shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, si bude myslet, že tím slouží Bohu. ³ Budou to dělat, protože nepoznali Otce ani mě. ⁴ Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“

Duch pravdy

⁵ „Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ ⁶ Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. ⁷ Říkám vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. ⁸ Až přijde, odhalí světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud. ⁹ Hřích, že nevěří ve mne; ¹⁰ spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; ¹¹ a soud, že vládce tohoto světa je již odsouzen.

¹² Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. ¹³ Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. ¹⁴ On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. ¹⁵ Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.

¹⁶ Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“

Úzkost se obrátí v radost

¹⁷ Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci? Prý: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ‚Odcházím k Otci.‘ ¹⁸ Co tím myslí, když říká: ‚Za okamžik‘? Nevíme, o čem mluví.“ ¹⁹ Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? 

²⁰ Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. ²¹ Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. ²² I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme.

²³ V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. ²⁴ Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá. ²⁵ Dosud jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci mluvit obrazně, ale otevřeně. ²⁶ V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. ²⁷ Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. ²⁸ Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“

²⁹ Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně! ³⁰ Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď věříme, že jsi vyšel od Boha.“ ³¹ „Teď věříte?“ opáčil Ježíš. ³² „Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. ³³ Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

O deseti družičkách

¹ „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. ² Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. ³ Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. ⁴ Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. ⁵ Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.

⁶ O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ ⁷ Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. ⁸ Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ ⁹ Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ ¹⁰ Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.

¹¹ Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ ¹² odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘ ¹³ Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“

O hřivnách

¹⁴ „Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. ¹⁵ Jednomu dal pět hřiven, dalšímu dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. ¹⁶ Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět. ¹⁷ Podobně ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě. ¹⁸ Ten, který dostal jednu, ale šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.

¹⁹ Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi. ²⁰ Když přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl: ‚Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘ ²¹ Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘

²² Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘ ²³ Jeho pán mu řekl: ‚Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej radost svého pána.‘ ²⁴ Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 

²⁵ A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘ ²⁶ Jeho pán mu odpověděl: ‚Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? ²⁷ Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu vzal, co mi patří, i s úrokem! ²⁸ Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset. 

²⁹ Každému, kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. ³⁰ A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

Ovce a kozli

³¹ „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. ³² Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. ³³ Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. ³⁴ Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. ³⁵ Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, ³⁶ byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘

³⁷ Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? ³⁸ Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? ³⁹ Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ ⁴⁰ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘

⁴¹ Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! ⁴² Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. ⁴³ Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

⁴⁴ Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ ⁴⁵ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ ⁴⁶ Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Matouš 21: 23 – 46

Jakým právem

²³ Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“ ²⁴ „Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám. ²⁵ Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘ 

²⁶ Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“ ²⁷ Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.

O dvou synech

²⁸ „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ ²⁹ Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. ³⁰ Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. ³¹ Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi. ³² Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“

O zlých vinařích

³³ „Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž. Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu. ³⁴ Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu. ³⁵ Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. ³⁶ Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.

³⁷ Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ ³⁸ Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘ ³⁹ Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. ⁴⁰ Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“ ⁴¹ Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“

⁴² Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘  ⁴³ Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. ⁴⁴ Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“  ⁴⁵ Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, ⁴⁶ a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

Matouš 22

O královské svatbě

¹ Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: ² „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. ³ Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. ⁴ Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ ⁵ Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. ⁶ Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. ⁷ Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. ⁸ Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. ⁹ Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 

¹⁰ Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. ¹¹ Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. ¹² Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. ¹³ Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ ¹⁴ Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Čí je ten obraz?

¹⁵ Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. ¹⁶ Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. ¹⁷ Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“

¹⁸ Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? ¹⁹ Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. ²⁰ „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich. ²¹ „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. ²² V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

Bůh je Bohem živých

²³ Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: ²⁴ „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka. ²⁵ U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. ²⁶ Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. ²⁷ Nakonec pak zemřela i ta žena. ²⁸ Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“

²⁹ Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. ³⁰ Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. ³¹ Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: ³² ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On není Bohem mrtvých, ale živých!“ ³³ A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

³⁴ Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. ³⁵ Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: ³⁶ „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ ³⁷ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ ³⁸ To je první a největší přikázání. ³⁹ Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ ⁴⁰ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Syn, nebo Pán?

⁴¹ A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: ⁴² „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli. ⁴³ Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece: ⁴⁴ ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘  ⁴⁵ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ ⁴⁶ A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

Matouš 23

Nebuďte jako oni

¹ Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. ² Řekl: „Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. ³ Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. ⁴ Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. ⁵ Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na šatech. ⁶ Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, ⁷ zdravení na tržištích, a když je lidé oslovují: ‚Rabbi!‘ 

⁸ Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. ⁹ A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. ¹⁰ Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše. ¹¹ Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem. ¹² Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“

Pokrytci!

¹³ [14] „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte! ¹⁵ Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš, abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj dvakrát většího zatracence, než jste sami! ¹⁶ Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Když někdo přísahá na chrám, nic to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘ ¹⁷ Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje? 

¹⁸ Říkáte také: ‚Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo přísahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ ¹⁹ Slepci! Co je větší – dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje? ²⁰ Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na všechno, co na něm leží. ²¹ Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho, kdo v něm bydlí. ²² Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho, kdo na něm sedí! ²³ Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. ²⁴ Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!

²⁵ Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. ²⁶ Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek! ²⁷ Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí a všemožné špíny. ²⁸ Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plní pokrytectví a nemravnosti! ²⁹ Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých ³⁰ a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ 

³¹ Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. ³² Dovršte tedy dílo svých otců! ³³ Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu? ³⁴ Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu. ³⁵ Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. ³⁶ Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!

³⁷ Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. ³⁸ Hle, váš dům vám teď zůstane pustý. ³⁹ Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“ 

Vinná réva uschla, zvadlo fíkoví,
granátovníky i palmy s jabloněmi,
všechny stromy v sadu uvadly –
uvadlo samo lidské veselí.

Jóel 1:12

 Vaše zahrady a vinice jsem bil
znovu a znovu plísní a snětí;
vaše fíky a olivy žraly housenky.
A přesto jste se ke mně nevrátili,
praví Hospodin.

Ámos 4:9

Je už v obilnici zrní? Réva, fíkovník, granátovník ani oliva ještě nerodí? Ode dneška vám požehnám.“

Ageus 2:19

 Nebeský zástup se celý rozplyne, nebe se jako svitek zavine,
všechen jeho zástup popadá, jako když listí révy opadá
jako z fíkovníku padavka.

Izajáš 34:4

 Nadobro je sklidím, praví Hospodin; nezbude ani hrozen na vinici,
na stromech ani fík, jen zvadlé listí. Čímkoli jsem je obdařil,
to ztratí.“

Jeremjáš 8:13

První Mojžíšova 27:41 – 46

⁴¹ Kvůli tomu požehnání, jež mu jeho otec udělil, pak Ezau Jákoba začal nenávidět. Tehdy si Ezau v srdci řekl: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem. Potom svého bratra Jákoba zabiji!“

⁴² A když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, nechala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Pohleď, tvůj bratr Ezau se těší, že tě zabije! ⁴³ Nyní mě tedy, synu můj, poslechni: vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu. ⁴⁴ Pobuď nějakou chvíli u něj, než pomine zuřivost tvého bratra, ⁴⁵ než se od tebe odvrátí jeho hněv a než zapomene, cos mu provedl. Potom pro tebe pošlu a vyzvednu tě odtamtud. Proč bych měla v jeden den ztratit vás oba?“

Ezauovo ženění

⁴⁶ Rebeka tenkrát řekla Izákovi: „Kvůli těm Chetejkám se mi zprotivil život. Vezme-li si Jákob za ženu nějakou domorodou Chetejku, jako jsou tyto, proč bych měla žít?“

První Mojžíšova 28: 1 – 5

¹ Izák si tedy zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu: „Neber si manželku z kanaánských dcer. ² Vstaň a jdi do Padan-aramu, do domu Betuela, otce tvé matky, a tam si vyber manželku z dcer svého strýce Lábana. ³ Kéž ti Všemohoucí Bůh požehná, kéž tě rozplodí a rozmnoží, aby ses stal otcem svazku národů. 

⁴ Kéž ti dá požehnání Abrahamovo, tobě a s tebou tvému semeni, abys přijal za dědictví zem svého putování, kterou Bůh daroval Abrahamovi.“ ⁵ Tak Izák odeslal Jákoba pryč a ten se vydal do Padan-aramu k Lábanovi, synu Aramejce Betuela, bratru Rebeky, matky Jákoba a Ezaua.

Matouš 5

Blaze vám

¹ Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, ² začal je učit:

³ „Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
⁴ Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
⁵ Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
⁶ Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
⁷ Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
⁸ Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
⁹ Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
¹⁰ Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

¹¹ Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. ¹² Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.

¹³ Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. ¹⁴ Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. ¹⁵ Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. ¹⁶ Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Naplnění zákona

¹⁷ „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. ¹⁸ Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. ¹⁹ Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za velikého. ²⁰ Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.

²¹ Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu. ²² Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni. ²³ Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě, ²⁴ nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. ²⁵ Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. ²⁶ Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.

²⁷ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ ²⁸ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. ²⁹ Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. ³⁰ Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.

³¹ Také bylo řečeno: ‚Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘ ³² Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku (kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.

³³ Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Nebudeš křivě přísahat‘ a ‚Své sliby Hospodinu splň.‘ ³⁴ Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, ³⁵ ani při zemi, protože to je podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého Krále. ³⁶ Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas udělat bílým nebo černým. ³⁷ Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.

³⁸ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ ³⁹ Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. ⁴⁰ Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. ⁴¹ Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. ⁴² Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.

⁴³ Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ ⁴⁴ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ⁴⁵ Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. ⁴⁶ Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? ⁴⁷ A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? ⁴⁸ Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Matouš 6

Skrytá zbožnost

¹ „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli své dobré skutky lidem na odiv. Jinak totiž nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. ² Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ³ Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice. ⁴ Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.

⁵ Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ⁶ Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění. ⁷ Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 

⁸ Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. ⁹ Proto se modlete takto:

Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
¹⁰ Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
¹¹ Dej nám i dnes náš denní chléb
¹² a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
¹³ A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého. 

¹⁴ Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský Otec vám. ¹⁵ Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani váš Otec vaše prohřešky vám.

¹⁶ A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. ¹⁷ Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, ¹⁸ aby tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.“

Bůh, nebo mamon?

¹⁹ „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. ²⁰ Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. ²¹ Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce. ²² Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. 

²³ Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?! ²⁴ Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Nemějte starosti

²⁵ „Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ²⁶ Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? ²⁷ Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? ²⁸ A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ²⁹ ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. ³⁰ Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?

³¹ Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ ³² Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. ³³ Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. ³⁴ Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

Matouš 7

Jak chcete, aby se chovali k vám…

¹ „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. ² Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. ³ Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? ⁴ Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! ⁵ Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.

⁶ Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly prasatům; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás. ⁷ Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. ⁸ Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. ⁹ Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? 

¹⁰ Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? ¹¹ Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí? ¹² Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“

Poznáte je po ovoci

¹³ „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. ¹⁴ Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází. ¹⁵ Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. ¹⁶ Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ¹⁷ Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. ¹⁸ Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 

¹⁹ Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. ²⁰ A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci. ²¹ Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ²² Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ 

²³ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ ²⁴ Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. ²⁵ Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále. ²⁶ Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu, který svůj dům postavil na písku. 

²⁷ Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“ ²⁸ Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. ²⁹ Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.