Viděli jsme, jak Izajáš použil obraz Výhonku . Přicházel „on“ z padlé dynastie Davidovy, obdařený moudrostí a mocí. Pak Jeremiáš pokračoval prohlášením, že tento Výhonek bude známý jako sám Hospodin (starozákonní jméno pro Boha).
Zachariáš pokračuje v díle Výhonek
Prorok Zachariáš žil v roce 520 př. n. l., krátce poté, co se židovský lid vrátil do Jeruzaléma z prvního babylonského exilu . V té době židovský lid obnovoval svůj zničený chrám. Veleknězem byl tehdy muž jménem Jozue a ten obnovoval kněžskou práci. Prorok Zachariáš spolupracoval se svým kolegou Jozuem, veleknězem, na vedení židovského lidu. Zde je to, co Bůh – skrze Zachariáše – řekl o tomto Jozuovi:
8 Slyš tedy, veleknězi Jošuo, ty i tví druhové, kteří sedí před tebou: Tito muži jsou znamením, že už přivádím svého služebníka, Výhonek. 9 Hle – kámen, který kladu před Jošuu, a na tom jednom kameni je sedm očí. Já sám na něj vyryji nápis, praví Hospodin, a hřích této země odstraním v jediném dni.
Zacharjáš 3:8-9
Výhonek ! Zachariáš, započal Izajáš před 200 lety a pokračoval Jeremiášem o 60 let dříve, pokračuje dále s „Výhonkem“. Zde Bůh také nazývá Výhonek „ mým služebníkem “. V jistém smyslu byl velekněz Jozue v Jeruzalémě v roce 520 př. n. l., Zachariášův kolega, „symbolem“ tohoto přicházejícího Výhonku.
Ale jak?
Říká se, že za „jediný den“ budou hříchy odstraněny Hospodinem. Jak se to stane?
Větev: Sjednocení kněze a krále
Abychom tomu porozuměli, měli bychom vědět, že Bůh v Bibli striktně oddělil role kněze a krále. Žádný z králů nemohl být knězem a kněží nemohli být králi. Úlohou kněze bylo prostředníkem mezi Bohem a člověkem tím, že Bohu přinášel oběti. Zodpovědností krále bylo spravedlivě vládnout z trůnu. Obojí bylo klíčové; obojí bylo odlišné. Přesto Zachariáš v budoucnosti napsal:
9 Dostal jsem slovo Hospodinovo:
Zacharjáš 6:9
11 Vyber od nich stříbro a zlato, vyrob korunu a vlož ji na hlavu velekněze Jošuy, syna Jocadakova, 12 se slovy: ‚Tak praví Hospodin zástupů –
Muž jménem Výhonek [a] vyraší zespoda
a vystaví Hospodinův chrám.
13 To on vystaví Hospodinův chrám
a oblékne se v majestát.
Usedne na svém trůnu jako vládce
a bude na svém trůnu knězem –
a to obojí bude ve shodě.‘Zacharjáš 6:11–13
Proti předchozímu precedentu měl Jozue, velekněz v Zachariášově době, symbolicky nasadit královu korunu jako Výhonek . (Nezapomeňte, že Jozue byl „symbolem věcí budoucích“). Jozue, velekněz, nasazením koruny prorokoval budoucí spojení Krále a Kněze v jednu osobu. Tento přicházející Výhonek měl být knězem na královském trůnu. Zachariáš dále napsal, že „Jozue“ je jméno Výhonku . Co to znamenalo?
Jméno „Jozue“ je jméno „Ježíš“
Shrnuli jsme zde relevantní detaily překladu Bible , které jsou nezbytné pro další pochopení. Původní hebrejská Bible byla přeložena do řečtiny v roce 250 př. n. l. a nazvala se Septuaginta neboli LXX. Viděli jsme, jak Septuaginta zpřístupnila titul „Kristus“ . Zde se stejnou analýzou budeme řídit i pro „Jozue“.
Jozue je hebrejský přepis původního hebrejského jména „Jozua“ . Kvadrant č. 1 ukazuje, jak Zachariáš v roce 520 př. n. l. napsal „Jozua“ jako „Jowshuwa“ v hebrejštině. Vědci v moderních překladech Bible přepisují hebrejské „Jozua“ (č. 1-> č. 3). „Jozua“ v hebrejštině je totéž co Jozua v moderních jazycích, jako je angličtina. Ale když byla Septuaginta v roce 250 př. n. l. přeložena z hebrejštiny do řečtiny, Jozua bylo přepsáno jako Iesous (č. 1 -> č. 2). „Jozua“ v hebrejštině je totéž co Iesous v řečtině. Když vědci překládají řecký Nový zákon do moderních jazyků (jako je angličtina), Iesous je přepsán jako „Ježíš“ (č. 2 -> č. 3). Iesous v řečtině je totéž co Ježíš .
Lidé Ježíše oslovovali hebrejsky jako „ Jošuva “. Pisatelé řeckého Nového zákona však jeho jméno psali jako „Iesous“ . Přesně tak, jak toto jméno psala řecká Septuaginta Starého zákona. V novozákonních překladech dnešních moderních jazyků (č. 2 -> č. 3) se „ Iesous “ přepisuje na známé „Ježíš“.
Takže jméno: „Jhowshuwa“ = „Ježíš“ = „Jozue“ .
Jméno „Ježíš“ prochází řeckým přechodným krokem a „Jozue“ pochází přímo z hebrejštiny.
Stručně řečeno, jak Ježíš z Nazareta, tak i velekněz Jozue z roku 520 př. n. l. měli stejné jméno. V rodné hebrejštině se jmenovali „Jhowshuwa“ , ale v řečtině se oba nazývali „Iesous“ .
Ježíš z Nazareta je ratolestí
Zachariášovo proroctví nyní dává smysl. V roce 520 př. n. l. předpověděl, že jméno budoucí ratolesti bude „Ježíš “. Tím přímo poukázal na Ježíše z Nazareta.
Ježíš z Nazareta je dobře známý i mimo evangelia. Židovský Talmud , Josephus Flavius a všichni ostatní historičtí pisatelé o Ježíši , ať už přátelé nebo nepřátelé, ho vždy označovali jako „Ježíš“ nebo „Kristus“. Jeho jméno tedy v evangeliích nebylo vymyšleno. Zachariáš však jeho jméno předpověděl 500 let předtím, než žil.
Sloužil jako kněz…
Tento příchod Ježíše měl podle Zachariáše sjednotit roli krále a kněze. Co kněží dělali? Jménem lidu obětovali Bohu oběti, aby odčinili hříchy. Kněz přikrýval hříchy lidu obětí. Podobně i přicházející ratolest „ Ježíš“ měla přinést oběť, aby Hospodin mohl „odstranit hřích této země v jediném dni“. Toho dne se Ježíš obětoval jako oběť.
Ačkoli známý jako Kristus
Nyní si vzpomeňte na život Ježíše z Nazareta. Jistě o sobě tvrdil, že je král – ve skutečnosti Král. To je to, co znamená „ Kristus “. Ale to, co dělal, když byl na zemi, bylo ve skutečnosti kněžské. Kněz přinášel přijatelné oběti za lid. Ježíšova smrt byla také obětí Bohu za nás. Jeho smrt tedy byla v jeho kněžské roli. Svou smrtí splnil všechny požadavky na kněze, i když ho většina lidí zná jako „Krista“ nebo Krále. Svým vzkříšením ukázal svou moc a autoritu nad smrtí. Spojil tyto dvě role dohromady.
Výhonek, ten, kterého David kdysi dávno nazval „Kristusem“ , je Kněz-Král. Je pozoruhodné, že prorok Zachariáš zapsal jeho jméno v proroctví více než 500 let před jeho narozením.
Proroci pak předpověděli, kdy Kristus přijde. Na to se podíváme dále .