Slovo psychologie pochází ze dvou řeckých slov. Slovo „-ologie“ pochází ze slova λόγος ( logos = slovo, studium) a slovo „psych“ ze slova ψυχή (psuché = duše, život). Psychologie je tedy studium našich duší neboli našich myslí, emocí, chování a intelektu. Psychologie jako akademický obor se uchytila v devatenáctém století.
Jedním z nejznámějších průkopníků psychologie byl Sigmund Freud ( Sigismund Schlomo Freud 1856 – 1939), zakladatel odvětví psychologie známého jako psychoanalýza . Ačkoli byl vzděláním lékařem, Freud se začal zajímat o používání hypnózy jako prostředku k zkoumání a léčbě poruch. Poté, co rezignoval na svou lékařskou pozici, věnoval zbytek svého života hledání pochopení a rámce pro léčbu poruch osobnosti.
Freudův židovský původ a jeho silné spojení se sekulární židovskou identitou silně ovlivnily vývoj jeho teorií a jeho díla, jak zdůrazňují životopisci. Ve skutečnosti všichni jeho raní spolupracovníci a kolegové v psychoanalýze byli Židé. Dokonce i jeho první pacientka, Anna O., jejíž léčba vynesla Freuda a psychoanalýzu na celosvětové popředí, si udržovala silnou židovskou identitu. Není tedy přehnané říci, že vhled a genialita Židů otevřely celému lidstvu teorie, díky nimž můžeme lépe porozumět sami sobě a své duši.
Freud a Ježíš jako vlivní Židé
Freud a jeho kolegové ale zdaleka nebyli jediní, kdo přispěl k našemu pochopení naší psychiky. Devatenáct set let před Freudem si zaslouží pozornost učení Ježíše z Nazareta o tvém a mém ψυχή.
Zkoumali jsme život a učení Ježíše z hlediska jeho židovství a navrhujeme, aby Ježíš ztělesňoval zamýšlený konečný cíl židovského národa. Jeho poznatky, pokroky a zkušenosti jsou tedy do jisté míry srovnatelné s poznatky židovského národa jako celku (náš závěr je zde ). V souladu s tím se nyní zaměříme na to, co Ježíš učil o naší psychice nebo duši.
Freud zůstává kontroverzní postavou kvůli svým radikálním teoriím lidské duše. Například byl původcem a popularizátorem Oidipova komplexu , který podle něj představoval životní stádium, kdy chlapec nenávidí svého otce a chce sex se svou matkou. Freud postuloval existenci libida , sexualizované energie, kterou jsou prodchnuty duševní procesy a struktury a která generuje erotické vazby. Podle Freuda by libido nemělo být potlačováno, ale spíše by mělo být umožněno uspokojení jeho chutí.
Ježíš a naše psychika
Ježíš je i dnes kontroverzní postavou, a to z velké části kvůli svému učení o lidské duši. Zde jsou dva jeho projevy týkající se ψυχή, které dodnes vyvolávají mnoho diskusí.
24 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 25 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. 26 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?
Matouš 16:24-26
Ježíšův paradox duše (ψυχή)
Ježíš používá paradox k učení o duši (ψυχή). Tento paradox vychází ze samozřejmé pravdy; svou duši si nemůžeme trvale uchovat ani držet. Ať v životě děláme cokoli, při smrti jsou naše duše ztraceny. To platí bez ohledu na naši úroveň vzdělání, naše bohatství, místo, kde žijeme, nebo moc a prestiž, kterou v průběhu života nashromáždíme. Svou ψυχή si nemůžeme uchovat. Nevyhnutelně ji ztratíme.
Na základě toho se domníváme, že bychom s tímto vědomím měli žít a plně maximalizovat prožitek ψυχή během jeho pomíjivé existence tím, že jej co nejvíce budeme chránit a zachovávat. Tento názor zastával i Freud.
Ježíš nás však varuje, že kdybychom to udělali, povede to k trvalé ztrátě duše. Ježíš nás pak konfrontuje vytvořením paradoxu ψυχή, když trvá na tom, abychom mu svou ψυχή (duši) odevzdali, a teprve potom si ji budeme moci ponechat nebo zachovat. V pravém smyslu nás žádá, abychom mu důvěřovali do takové míry, že se vzdáme toho, co si nemůžeme ponechat (své ψυχή), abychom to trvale získali zpět. Všimněte si, že nenavrhuje, abychom svou ψυχή odevzdali církvi, náboženství nebo významné náboženské osobě, ale jemu.
Ježíšův druhý ψυχή paradox
Většina z nás váhá s tím, zda Ježíši uvěřit natolik, abychom mu svěřili své duše. Spíše procházíme životem a chráníme a rozšiřujeme své ψυχή. Tímto způsobem však místo toho, abychom ve svých životech vytvářeli mír, odpočinek a mír, nacházíme pravý opak. Stáváme se unavenými a zatíženi. Ježíš tuto skutečnost využil k učení o druhém paradoxu ψυχή.
28 Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. 30 Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké.“
Matouš 11:28-30
V průběhu dějin lidé zapřáhávali voly, osly a koně, aby vykonávali nejtěžší úkoly, které unavovaly lidstvo od počátků zemědělství – orbu půdy. „Jho“ je tedy metaforou pro těžkou práci, která člověka naprosto unaví. Přesto Ježíš, když nám vnucuje svůj paradox, trvá na tom, že jho, které na nás vloží, dá odpočinek našim duším. Naše životy zažijí pokoj, když si na sebe oblečeme jeho jho.
Praktikujte to, co kážete
Zatímco západní svět se do značné míry snažil aplikovat Freudovu doktrínu, zejména hledání sebenaplnění, smyslu a osvobození v sexuálních aktivitách, je paradoxní, že Freud své myšlenky nikdy neaplikoval na svou vlastní rodinu. Psal a učil radikální sociální inovaci, zejména mezi pohlavími. Domácnost však vedl naprosto sociálně konzervativně. Jeho žena mu podřízeně připravovala večeře podle jeho pevného rozvrhu a dokonce mu na kartáček na zuby natírala zubní pastu. S manželkou nikdy o svých sexuálních teoriích nediskutoval. Své syny posílal k jejich rodinnému lékaři, aby se učili o sexu. Freud přísně kontroloval své sestry a dcery a nedovolil jim chodit do práce. Nechával je doma šit, malovat a hrát na klavír. (odkaz 1 níže)
Ježíš na druhou stranu aplikoval své učení o duši nejprve na svůj vlastní život. Když se jeho učedníci kvůli soupeření a žárlivosti mezi nimi hádali, Ježíš zasáhl:
25 Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26 Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27 Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. 28 Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Matouš 20:25-28
Ježíš nesl své jho tím, že žil ve službě, nikoli ve službě sobě. Učinil tak do té míry, že dal svou duši jako výkupné neboli platbu za mnohé.
Opravdu lehké jho?
Zda je Ježíšovo jho skutečně lehké a zdrojem odpočinku, o tom se dá polemizovat. Ale freudovská cesta životního pokroku se zdá být skutečně výsledkem únavných břemen. Zamysleme se nyní nad tím, jak daleko jsme se dostali po zhruba století uplatňování jeho myšlenek. Co dominuje titulkům a kanálům sociálních médií? #Metoo, asexualita, Epstein, nekonečná obvinění ze sexuálního násilí, endemické závislosti na pornografii. Když si myslíme, že jsme pokročili, stačí se podívat, kde jsme.
Freud a Ježíš: Kredity podporující jejich poznatky
Freudova důvěryhodnost a důvěryhodnost jeho myšlenek spočívaly na vnímání jejich vědecké povahy. Ale jak vědecké byly? Je poučné, že jeho myšlenky nebyly založeny na vědecké metodě pozorování a experimentování. Freud jednoduše vyprávěl příběhy jako případové studie. Vyprávěl příběhy jako jiní spisovatelé beletrie své doby, ale do svých spisů vnášel přesvědčení o pravdě a my jsme mu věřili. Jak sám Freud prohlásil,
Pořád mi přijde zvláštní, že kazuistiky, které píšu, by se měly číst jako povídky a že, dalo by se říci, postrádají punc seriózní vědy.
Jak citováno v Paul Johnston,Dějiny Židů. 1986, s. 416
Ježíš potvrdil své učení o (ψυχή) nejen jeho aplikací, ale také projevením autority nad svým (ψυχή).
17 Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
Jan 10:17-18
Své poznatky o (ψυχή) nezakládal na článku, který napsal, ani na pověsti, kterou si získal, ale na svém vzkříšení .
Dále se ponoříme do toho, co myslí slovem „můj Otec“. Učiníme tak zamyšlením nad nadcházejícími virtuálními realitami založenými na umělé inteligenci, které nabízejí vodítka ke zdroji naší fyzické reality. Začneme zamyšlením nad základními stavebními kameny, na kterých je naše civilizace postavena – abecedou, samotnými písmeny a také mateřskou společností Googlu, společností Alphabet .
- Dějiny Židů, Paul Johnson. 1987. s. 413.