ThKnihy Makabejské, které se nacházejí v apokryfech , živě líčí válku vedenou rodem Makabejců proti řeckým Seleukovcům. Seleukovci se v roce 168 př. n. l. snažili vnutit jeruzalémským Židům řecké pohanské náboženství. Většina historických informací o této válce pochází z První knihy Makabejské ( 1. Makabejská ). Popisuje, jak seleukovský císař Antiochos IV. Epifanés podnítil dejudaizaci Judeje.
V roce 168 př. n. l. vtrhl Antiochos IV. násilím do Jeruzaléma a zabil tisíce Židů. Poté znesvětil Chrám tím, že smíchal pohanské náboženské praktiky s chrámovým uctíváním, které předal Mojžíš . Antiochos IV. donutil Židy také přijmout pohanské praktiky obětováním a jedením prasat, znesvěcováním Sabatu a zákazem obřízky.
Matyáš Makabejský, židovský kněz, a jeho pět synů se poté vzbouřili proti Antiochovi IV. a zahájili úspěšnou partyzánskou válku. Po Matyášově smrti vedl válku jeden z jeho synů, Juda (Kladivo) Makabejský. Judas byl velmi úspěšný díky svému brilantnímu vojenskému plánování, statečnosti a zdatnostem v bitvě. Nakonec donutil Seleukovce k ústupu. Oblast kolem Jeruzaléma byla tak krátce nezávislá na hasmonejské dynastii, dokud se nad ní neujali Římané. Židovský svátek Chanuka dnes připomíná znovuzískání a očištění židovského chrámu od poskvrny Antiocha IV.
Horliví Židé jdou do války za Chrám
Náboženské přesvědčení o Chrámu, dostatečně silné na to, aby se za něj vedly války, je součástí židovského dědictví již 3000 let. Josephus Flavius a Bar Kochba jsou známé historické židovské osobnosti, které vedly války za zachování čistoty židovského Chrámu. Dodnes někteří Židé riskují konflikty a boje, aby se mohli modlit na Chrámové hoře.
Stejně jako Makabejci, i Ježíš byl velmi horlivý pro Chrám a jeho uctívání. Byl natolik horlivý, že za něj také válčil. Způsob, jakým se do boje zapojil, a s kým bojoval, se však od Makabejců velmi lišil. Doposud jsme se na Ježíše dívali jeho židovskou optikou a nyní se podíváme na tento boj a jeho protivníka. Později uvidíme, jak do tohoto boje zasáhl Chrám .
Triumfální vstup
JJežíš zjevil své poslání vzkříšením Lazara a nyní byl na cestě do Jeruzaléma. Způsob, jakým měl dorazit, byl prorokován před stovkami let. Evangelium vysvětluje:
12 Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
„Hosana!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
„Ať žije král Izraele!“14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“16 Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. 17 Zástup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých. 18 Když slyšeli, že udělal ten zázrak, vyšli mu lidé naproti v celých zástupech.
19 Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“
Jan 12:12-19
Ježíšův vjezd – podle Davida
Počínaje Davidem starověcí izraelští králové každoročně nasedali na svého královského koně a vedli průvod do Jeruzaléma. Podobně Ježíš tuto tradici obnovil, když vstoupil do Jeruzaléma na oslu v den, dnes známý jako Květná neděle. Lidé zpívali pro Ježíše stejnou píseň ze Žalmů, jakou zpívali pro Davida:
25 Prosím, Hospodine, zachraň nás,
prosím, Hospodine, dej nám zdar!26 Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!
Žehnáme vám z Hospodinova domu!
27 Hospodin je Bůh, on je nám světlem!
Seřaďte průvod s ratolestmi v ruce,
vzhůru se vydejte k rohům oltáře!Žalmy 118:25-27
Lidé zpívali tuto starobylou píseň napsanou pro krále, protože věděli, že Ježíš vzkřísil Lazara . Proto byli nadšení z jeho příchodu do Jeruzaléma. Slovo, které volali, „Hosanna“, znamenalo „zachraň“ – přesně tak, jak to bylo napsáno dávno předtím v Žalmu 118:25.
Ale před čím je chtěl „zachránit“?
Prorok Zachariáš nám to říká.
Vstup prorokovaný Zachariášem
Ačkoli Ježíš zopakoval to, co dřívější králové dělali před stovkami let, udělal to jinak. Zachariáš, který prorokoval o příchodu Kristova jména , také prorokoval, že Kristus vstoupí do Jeruzaléma na oslu.
Janovo evangelium cituje část tohoto proroctví výše (je podtržená). Celé Zachariášovo proroctví je zde:
9 Jásej vesele, Dcero sionská,
dej se do zpěvu, Dcero jeruzalémská!
Hle, tvůj král k tobě přichází,
spravedlivý a vítězný;
pokorný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.
10 Odstraní vozy z Efraima
i koně z Jeruzaléma,
válečné luky odstraní,
národům řekne: Mír!
Od moře k moři bude panovat,
od řeky Eufrat po světa kraj.11 Pro krev mé smlouvy s tebou propustím
tvé vězně z jámy bez vody.Zacharjáš 9:9-11
Přicházející Král bude bojovat… s kým?
Tento král, o kterém prorokoval Zachariáš, se bude lišit od všech ostatních králů. Nestane se králem s použitím „vozů“, „válečných koní“ a „bojových luků“. Tento král tyto zbraně odstraní a místo toho „vyhlásí mír národům“. I tento král však bude muset bojovat o porážku nepřítele. Bude muset bojovat na život a na smrt.
Poslední nepřítel – samotná smrt
Když mluvíme o záchraně lidí před smrtí, máme na mysli záchranu někoho tak, aby se smrt oddálila. Můžeme například zachránit někoho, kdo se topí, nebo poskytnout lék, který někomu zachrání život. Tato „záchrana“ smrt pouze oddaluje, protože zachráněná osoba zemře později. Zachariáš však neprorokoval o záchraně lidí „před smrtí“, ale o záchraně těch, kteří jsou uvězněni smrtí – těch, kteří již byli mrtví. Tento král, o kterém Zachariáš prorokoval, že přijde na oslu, měl čelit samotné smrti a porazit ji – osvobodit její vězně. To by vyžadovalo obrovský boj.
Jaké zbraně tedy Král hodlal použít v tomto boji se smrtí? Zachariáš napsal, že tento Král si do bitvy v „jámě“ vezme pouze „krev mé smlouvy s vámi“.1 Jeho krev tedy měla být zbraní, s níž bude čelit smrti.
Vjezdem do Jeruzaléma na oslu se Ježíš prohlásil za tohoto předpovězeného Krále – Krista.
Proč Ježíš pláče zármutkem
Když Ježíš vstoupil do Jeruzaléma na Květnou neděli (také známou jako Triumfální vjezd ), náboženští vůdci se mu postavili. Lukášovo evangelium popisuje Ježíšovu reakci na jejich odpor.
41 Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42 „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44 a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
Lukáš 19:41-44
Ježíš konkrétně řekl, že vůdci měli „rozpoznat čas Božího příchodu“ v „tento den“ . Co tím myslel? Co jim uniklo?
Proroci předpověděli „ten den“
Staletí předtím prorok Daniel prorokoval, že Kristus přijde 483 let po vydání nařízení o obnově Jeruzaléma. Vypočítali jsme, že očekávaný rok Danielova příchodu bude 33 n. l. – rok, kdy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma na oslu. Předpovědět rok vstupu stovky let předtím, než se to stalo, je ohromující, ale dokážeme dokonce vypočítat i jeho příchod v daný den. (Prosím, nejprve si to zde zopakujte , jakmile na tom budeme dále stavět).
Délka času
Prorok Daniel předpověděl 483 let s 360denním rokem před zjevením Krista . Počet dnů je tedy:
483 let * 360 dní/rok = 173 880 dní
Ale z hlediska moderního mezinárodního kalendáře s 365,2422 dny/rok je to 476 let s 25 dny navíc. (173 880/365,24219879 = 476 zbytek 25)
Odpočítávání začíná
Kdy byl vydán dekret o obnově Jeruzaléma, který zahájil toto odpočítávání? Byl dán:
V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova [a] jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý.
Nehemjáš 2:1
1. nisan začal jejich Nový rok, což dalo králi důvod, aby během oslav promluvil k Nehemjášovi. 1. nisan se také nesl ve znamení novoluní, protože jejich měsíce byly lunární. Astronomické výpočty umisťují novoluní 1. nisanu 20. roku perského císaře Artaxerxa na 4. března 444 př. n. l. v našem moderním kalendáři ve 22:00. 2
Odpočítávání končí…
Takže přičtením 476 let Danielova prorokování k tomuto datu se dostaneme k 4. březnu roku 33 n. l. (Neexistuje rok 0, moderní kalendář přechází z roku 1 př. n. l. do roku 1 n. l. za jeden rok). Tabulka shrnuje výpočty.
| Rok zahájení | 444 př. n. l. (20. rok Artaxerxa) |
| Délka času | 476 slunečních let |
| Předpokládaný příjezd v moderním kalendáři | (-444 + 476 + 1) (‘+1’, protože neexistuje 0 CE) = 33 |
| Očekávaný rok | 33 n. l. |
Výpočet příchodu Pomazaného (= Krista)
…k dnešnímu dni
Přičteme-li k 4. březnu roku 33 n. l. zbývajících 25 dnů Danielova prorokování, dostaneme 29. března roku 33 n. l. Toto je znázorněno v tabulce a znázorněno na časové ose níže.
| Začátek – Vydáno nařízení | 4. března 444 př. n. l. |
| Sečtěte solární roky (-444 + 476 + 1) | 4. března 33 n. l. |
| Přidejte zbývajících 25 dní | 4. března + 25 = 29. března roku 33 n. l. |
| 29. března 33 n. l. | Květná neděle Vjezd Ježíše do Jeruzaléma |
Výpočet na den
29. března roku 33 n. l. byla neděle – Květná neděle – ten samý den, kdy Ježíš vjel na oslu do Jeruzaléma a prohlásil se za Krista .
Tím, že Ježíš 29. března roku 33 n. l. vstoupil do Jeruzaléma, sedící na oslu, naplnil jak Zachariášovo, tak Danielovo proroctví – a to až do dnešního dne.
Těchto mnoho proroctví naplněných v jeden den naznačuje znamení, která Bůh použil k identifikaci svého Krista. Později téhož dne však Ježíš naplnil ještě další Mojžíšovo proroctví. Tím spustil události vedoucí k jeho boji s „jámou“ – jeho nepřítelem, smrtí . Na to se podíváme dále .
- Několik příkladů toho, jak „jáma“ pro proroky znamenala smrt:
15 Teď však až do pekla svržen jsi,
do jámy nejhlubší!Izajáš 14:15
18 Není to hrob, kdo tě velebí,
ani smrt tě chválit neumí;
ti, kteří padli do jámy,
nevzhlížejí k tvé věrnosti.Izajáš 38:18
22 Jeho duše naklání se do jámy,
vykročil poslům smrti vstříc.Jób 33:22
8 Nakonec tě srazí do jámy,
zahyneš hroznou smrtí
uprostřed moří.Ezechiel 28:8
23 pohřbeni byli do jámy nejhlubší. Kolem jejího hrobu všude dokola leží její armáda. Ti, kdo šířili hrůzu v zemi živých, padli, mečem pobiti.
Ezechiel 32:23
3 Hospodine, Bože můj,
k tobě jsem volal a tys mě uzdravil.Žalmy 30:3
2. Převody mezi starověkými a moderními kalendáři (např. 1. nisan = 4. března 444 př. n. l.) a výpočty starověkých novoluní viz Dr. Harold W. Hoehner, Chronologické aspekty života Krista . 1977. 176 stran.