Z různých uváděných důvodů popírajících existenci všemocného a milujícího Stvořitele je tento často na prvním místě. Logika se zdá být docela přímočará. Pokud je Bůh všemocný a milující, pak může ovládat svět a ovládal by ho pro naše blaho. Svět je však tak plný utrpení, bolesti a smrti, že Bůh buď nemusí existovat, nemusí mít veškerou moc, nebo možná nemusí být milující. Zamyslete se nad některými myšlenkami těch, kteří tento bod argumentovali.
„Celkové množství utrpení za rok v přírodním světě je mimo veškeré slušné pomyšlení. Během minuty, kdy sestavuji tuto větu, jsou tisíce zvířat sežrány zaživa, mnoho dalších utíká o život a kňučí strachy, další jsou pomalu požírány zevnitř chraplavými parazity, tisíce všech druhů umírají hlady, žízní a nemocemi.“
Dawkins, Richard, „Boží užitná funkce“,Scientific American, roč. 273 (listopad 1995), s. 80–85.
Ponurou a nevyhnutelnou realitou je, že veškerý život je založen na smrti. Každý masožravý tvor musí zabíjet a pohlcovat jiného tvora… Jak by mohl milující Bůh stvořit takové hrůzy?… Jistě by nebylo nad rámec kompetencí vševědoucího božstva stvořit zvířecí svět, který by mohl být udržován a přetrvávat bez utrpení a smrti.
Charles Templeton,Sbohem Bohu. 1996, s. 197–199.
Pokud se však ponoříme do této otázky, rychle zjistíme, že je složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Odstranění Stvořitele naráží na rozpor. Pochopení úplné biblické odpovědi na tuto otázku poskytuje silnou naději tváří v tvář utrpení a smrti.
Budování biblického světonázoru
Zamysleme se nad touto otázkou a pečlivě si rozebereme biblický světonázor. Bible začíná předpokladem, že Bůh existuje a že je vskutku všemohoucí, spravedlivý, svatý a milující. Jednoduše řečeno, vždy existuje . Jeho moc a existence nezávisí na ničem jiném. Náš první diagram to ilustruje.
Bůh pak ze své vlastní vůle a moci stvořil Přírodu z ničeho (ex nihilo). Přírodu na druhém diagramu znázorňujeme jako zaoblený hnědý obdélník. Tento obdélník zahrnuje a obsahuje veškerou hmotu a energii vesmíru a také všechny fyzikální zákony, podle kterých vesmír funguje. Kromě toho jsou zde zahrnuty všechny informace potřebné k vytvoření a udržení života. DNA, která kóduje proteiny využívající fyzikální zákony chemie a fyziky, je tedy také zahrnuta v Přírodě. Tato krabice je obrovská, ale co je zásadní, není součástí Boha. Příroda je od Něho odlišná, reprezentovaná krabicí Přírody oddělenou od mraku představujícího Boha. Bůh použil svou moc a znalosti k stvoření Přírody, takže to ilustrujeme šipkou směřující od Boha do Přírody.
Lidstvo stvořeno k obrazu Božímu
Bůh pak stvořil člověka. Člověk se skládá z hmoty a energie a také ze stejného biologického informačního konstruktu DNA jako zbytek stvoření. Ukážeme to umístěním člověka do rámečku Přírody. Pravoúhlá šipka ilustruje, že Bůh stvořil člověka z prvků Přírody. Bůh však také stvořil člověku nehmotné, duchovní dimenze. Bible označuje tuto zvláštní vlastnost člověka jako „stvořeného k obrazu Božímu“ (více zde ). Bůh tak člověku vložil duchovní schopnosti, kapacity a vlastnosti, které jdou nad rámec hmoty a energie a fyzikálních zákonů. Ilustrujeme to druhou šipkou vycházející od Boha a mířící přímo do člověka (s označením „Obraz Boží“).
Sestra Příroda, ne Matka Příroda
Jak příroda, tak člověk byli stvořeni Bohem, přičemž člověk je hmotně složen z přírody a v ní přebývá. To poznáváme změnou známého rčení o „matce přírodě“. Příroda není naše matka, ale spíše naše sestra. Je to proto, že v biblickém světonázoru jsou příroda i člověk stvořeni Bohem. Tato myšlenka „sestřiny přírody“ vystihuje myšlenku, že člověk a příroda mají podobnosti (jako sestry), ale také že oba pocházejí ze stejného zdroje (opět jako sestry). Člověk nepochází z přírody, ale je složen z prvků přírody.
Příroda: Nespravedlivá a amorální – Proč Bůh?
Nyní pozorujeme, že Příroda je krutá a nejedná, jako by spravedlnost měla nějaký význam. Tuto vlastnost k Přírodě přidáváme v našem diagramu. Dawkins a Templeton to výše umělecky vyjádřili. V návaznosti na jejich pokyn se zamýšlíme zpět ke Stvořiteli a ptáme se, jak mohl stvořit tak amorální Přírodu. Poháněnou silou tohoto morálního argumentu je naše vrozená schopnost morálního uvažování, kterou tak výmluvně vyjádřil Richard Dawkins.
Naše morální úsudky ovlivňuje univerzální morální gramatika… Stejně jako u jazyka, i principy, které tvoří naši morální gramatiku, probíhají pod radarem našeho vědomí.“Richard Dawkins,Boží klam, str. 223
Sekulární světonázor – Matka příroda
Když nenajdou odpověď, která by jim vyhovovala, mnozí pak odmítají myšlenku transcendentního Stvořitele, který stvořil jak přírodu, tak lidstvo. Náš světonázor se tak stal sekulárním a vypadá takto.
Odstranili jsme Boha jako příčinu, která nás stvořila, a tím jsme také odstranili lidskou odlišnost nesoucí „obraz Boží“. Toto je světonázor, který propagují Dawkins a Templeton a který dnes prostupuje západní společností. Zbývá jen Příroda, zákony hmoty a energie a fyzikální zákony. Narativ se tedy mění a říká se, že nás stvořila Příroda. V tomto narativu člověka přivedl naturalistický evoluční proces . Příroda je v tomto pohledu skutečně naší Matkou. Je to proto, že vše o nás, naše schopnosti, kapacity a vlastnosti, musí pocházet z Přírody, protože neexistuje žádná jiná Příčina.
Morální dilema
To nás ale přivádí k našemu dilematu. Lidé si stále uchovávají morální kapacitu, kterou Dawkins popisuje jako „morální gramatiku“. Jak ale amorální (ne nemorální jako špatná morálka, ale amorální v tom smyslu, že morálka prostě není součástí jejího složení) příroda vytváří bytosti se sofistikovanou morální gramatikou? Jinými slovy, morální argument proti tomu, že Bůh vládne nespravedlivému světu, předpokládá, že spravedlnost a nespravedlnost skutečně existují. Pokud se ale zbavíme Boha, protože svět je „nespravedlivý“, kde pak vůbec vezmeme tuto představu „spravedlnosti“ a „nespravedlnosti“? Sama příroda nejeví ani tušení o morálním rozměru, který by zahrnoval spravedlnost.
Představte si vesmír bez času. Může se někdo v takovém vesmíru „opozdit“? Může být někdo „tupý“ ve dvourozměrném vesmíru? Podobně jsme se rozhodli, že amorální Příroda je naší jedinou příčinou. Takže se ocitáme v amorálním vesmíru a stěžujeme si, že je nemorální? Odkud se bere tato schopnost rozlišovat a morálně uvažovat?
Pouhé vyřazení Boha z rovnice neřeší problém, který Dawkins a Templeton výše tak výmluvně formulovali.
Biblické vysvětlení utrpení, bolesti a smrti
Biblický světonázor odpovídá na problém bolesti, ale činí tak, aniž by vytvářel problém vysvětlení, odkud pochází naše morální gramatika. Bible nejen potvrzuje teismus, že existuje Bůh Stvořitel. Také popisuje katastrofu, která postihla přírodu. Člověk se vzbouřil proti svému Stvořiteli, říká Bible, a proto existuje utrpení, bolest a smrt. Projděte si zde uvedený popis s důsledky, které jsou zde také uvedeny .
Proč Bůh dopustil bolest, utrpení a smrt jako důsledek lidské vzpoury? Zamysleme se nad jádrem pokušení a tedy i lidské vzpoury.
5 Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“
První Mojžíšova 3:5
První lidští předkové byli v pokušení „být jako Bůh a znát dobro a zlo“. „Vědět“ zde neznamená vědět ve smyslu učení se faktů nebo pravd, jako bychom mohli znát hlavní města světa nebo násobilku. Bůh ví , ne ve smyslu učení, ale ve smyslu rozhodování. Když jsme se rozhodli „vědět“ jako Bůh, vzali jsme si na sebe plášť rozhodování o tom, co je dobro a co zlo. Pak si můžeme pravidla stanovovat podle svého uvážení.
Od onoho osudného dne si lidstvo nese tento instinkt a přirozenou touhu být svým vlastním bohem a samo si rozhodovat, co bude dobré a co zlé. Do té doby Bůh Stvořitel stvořil přírodu jako naši přátelskou a dobře sloužící sestru. Ale od tohoto okamžiku se příroda změní. Bůh vynesl kletbu:
17 Adamovi řekl:
„Protožes poslechl svou ženu
a jedl ze zakázaného stromu,
země bude kvůli tobě zlořečená!
Po všechny dny svého života
z ní budeš jíst v útrapách;
18 bude ti plodit trní a bodláčí
a ty budeš jíst polní byliny.
19 V potu tváře budeš jíst svůj chléb,
dokud se nevrátíš do země,
neboť z ní pocházíš:
Prach jsi a v prach se obrátíš!“První Mojžíšova 3:17-19
Úloha kletby
V Kletbě Bůh, takříkajíc, proměnil Přírodu z naší sestry v naši nevlastní sestru. V romantických příbězích nevlastní sestry dominují a ponižují hrdinku. Podobně i naše nevlastní sestra, Příroda, s námi nyní zachází krutě a ovládá nás utrpením a smrtí. Ve své pošetilosti jsme si mysleli, že můžeme být Bohem. Příroda, jako naše krutá nevlastní sestra, nás neustále vrací do reality. Neustále nám připomíná, že i když si možná představujeme opak, nejsme bohové.
Ježíšovo podobenství o ztraceném synovi to ilustruje. Pošetilý syn chtěl odejít od svého otce, ale zjistil, že život, který vedl, byl těžký, obtížný a bolestivý. Kvůli tomu, řekl Ježíš, syn „nastoupil rozum…“. V tomto podobenství jsme my pošetilým synem a příroda představuje útrapy a hlad, které ho sužovaly. Příroda jako naše nevlastní sestra nám umožňuje setřást naše pošetilé představy a nabýt rozumu.
Technologické průlomy lidstva za posledních zhruba 200 let vedly z velké části k tomu, aby ulehčily těžkou ruku jeho nevlastní sestry. Naučili jsme se využívat energii, takže naše dřina je mnohem méně bolestivá než v minulosti. Medicína a technologie významně přispěly ke zmírnění tvrdého sevření přírody. Ačkoli to vítáme, vedlejším produktem našeho pokroku je, že jsme se začali vracet k našim božským iluzím. Jsme klamáni a nějakým způsobem si představujeme, že jsme autonomní bohové.
Zamyslete se nad některými výroky významných myslitelů, vědců a společensky vlivných osobností, které stojí na vrcholu nedávného pokroku lidstva. Zeptejte se sami sebe, zda vám tyto výroky trochu nepřipomínají komplex boha.
Člověk konečně ví, že je sám v necitlivé nesmírnosti vesmíru, z níž se vynořil pouze náhodou. Jeho osud není nikde jasně vyjádřen, ani jeho povinnost. Království nahoře, nebo temnota dole: je na něm, aby si vybral.“
Jacques Monod
„V evolučním způsobu myšlení již není potřeba ani prostor pro nadpřirozeno. Země nebyla stvořena, ale vyvinula se. Stejně tak všechna zvířata a rostliny, které ji obývají, včetně našeho lidského já, mysli a duše, stejně jako mozku a těla. Stejně tak náboženství. … Evoluční člověk se již nemůže uchýlit před svou osamělostí do náruče zbožštěné otcovské postavy, kterou sám stvořil…“
Sir Julian Huxley. 1959. Projev u příležitosti stého výročí Darwina, Chicagská univerzita. Sir Julian, vnuk Thomase Huxleyho, byl také prvním generálním ředitelem UNESCO.
„Měl jsem motivy, proč nechtěl, aby svět měl smysl; proto jsem předpokládal, že žádný nemá, a bez problémů jsem pro tento předpoklad dokázal najít uspokojivé důvody. Filozof, který ve světě nenachází smysl, se nezabývá výhradně problémem čisté metafyziky, ale také se snaží dokázat, že neexistuje žádný platný důvod, proč by on osobně neměl dělat to, co chce, nebo proč by se jeho přátelé neměli chopit politické moci a vládnout způsobem, který jim nejvíce vyhovuje. … Pro mě byla filozofie nesmyslnosti v podstatě nástrojem osvobození, sexuálního i politického.“
Huxley, Aldous.,Cíle a prostředky, s. 270 a násl.
Už se necítíme jako hosté v cizím domě, a proto jsme povinni přizpůsobit své chování souboru již existujících kosmických pravidel. Je to nyní naše stvoření. My vytváříme pravidla. My stanovujeme parametry reality. My tvoříme svět, a protože to děláme, už se necítíme zavázáni vnějším silám. Už nemusíme ospravedlňovat své chování, protože jsme nyní architekty vesmíru. Nejsme zodpovědní za nic mimo sebe, protože my jsme království, moc a sláva na věky věků.
Jeremy Rifkin,Algeny Nové slovo – nový svět, s. 244 (Viking Press, New York), 1983. Rifkin je ekonom specializující se na dopad vědy a biotechnologií na společnost.
Současná situace – ale s nadějí
Bible shrnuje, proč utrpení, bolest a smrt charakterizují tento svět. Smrt přišla v důsledku naší vzpoury. Dnes žijeme v důsledcích této vzpoury.
12 Hřích přišel na svět skrze jediného člověka a s hříchem přišla smrt. Smrt se pak rozšířila na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili.
Římanům 5:12
Takže dnes žijeme ve frustraci. Ale evangelijní příběh vzbuzuje naději, že tohle jednou skončí. Osvobození přijde.
20 Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, 21 že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. 22 Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.
Římanům 8:20-22
Ježíšovo vzkříšení z mrtvých bylo „prvotným ovocem“ tohoto osvobození . Toho bude dosaženo, až bude plně ustanoveno Boží království . V té době:
3 Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. [a] 4 On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“
Zjevení 21:3-4
Naděje v kontrastu
Vezměme si rozdíl v naději, kterou vyjádřil Pavel, ve srovnání s Dr. Williamem Provinem a Woodym Allenem.
54 A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno:
„Smrt je pohlcena,
přišlo vítězství!“ [a]
55 „Kde je teď, smrti, to tvé vítězství?
Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“56 Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. 57 Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!
1.list Korintským 15:54-57
Člověk musí mít své bludy, aby mohl žít. Pokud se na život díváte příliš upřímně a příliš jasně, stává se nesnesitelným, protože je to docela ponurý podnik. To je můj pohled na život a vždycky byl můj pohled na něj – mám na něj velmi ponurý, pesimistický pohled… Mám pocit, že [život] je ponurý, bolestivý, noční můra a bezvýznamný zážitek a že jediný způsob, jak být šťastný, je, když si budete lhát a klamat se.“
Woody Allen – http://news.bbc.co.uk/1/hi/entertainment/8684809.stm
„Moderní věda naznačuje… ‚Neexistují vůbec žádné účelové principy. Neexistují žádní bohové ani žádné záměrné síly, které by byly racionálně detekovatelné…‘ Za druhé, … neexistují žádné inherentní morální ani etické zákony, žádné absolutní řídící principy pro lidskou společnost. ‚Za třetí, [člověk]… se stává etickou osobou prostřednictvím dědičnosti a vlivů prostředí. To je vše, co existuje. ‚Za čtvrté… když zemřeme, zemřeme a to je náš konec.‘“
W. Provine. „Evoluce a základy etiky“, in MBL Science, sv. 3, (1987) č. 1, s. 25–29. Dr. Provine byl profesorem dějin vědy na Cornellově univerzitě.
Na jakém světonázoru byste raději postavili svůj život?